Dnešní článek nebude nabitý sarkasmem, chtěla bych se zaměřit na něco, co mám opravdu ráda - a tím je příroda.
Jakožto tvor na přírodě závislý jsem tu začátky nesla těžce. Beton, asfalt, cihly, kov; to není zrovna ideální představa toho, kde bych chtěla žít. Zažila jsem tu jen zimu, takže se mi příroda neukázala v tom nejlepším světle, doufám, že mě na jaře hodlá ohromit. Počítám s tím. Ovšem jestli tu hodlá pršet tak často, jak se říká, koupím si do pokoje obrázky pláží s palmami a ven nevylezu.
Park na Clapham Common
Nemohla jsem odolat výletu do Hyde parku a zjistit, co je pravdy na tom, že se tam dají veverky krmit z ruky. Teď bych tam nejradši jezdila pořád a vykrmila bych je do velikosti kapybar, jak je to skvělý pocit. V jiných parcích tak drzé nejsou, ale v centru po vás začnou šplhat a čuchat, jestli máte jídlo. Takhle drzí jsou tu i opeřenci. Holubi se nedají odehnat mávnutím nohy, poté, co jsem jich pár nabrala na botu, jsem to vzdala. Holubi jsou snad jediní opeřenci, které nemám ráda.
Vlevo: Chipstead; vpravo: Hyde park
Jakmile zašustíte, stáváte se středem pozornosti kachen, labutí a hus. A slípek zelenonohých a husic nilských, jak jsem byla poučena. Ty se také dají krmit z ruky, ale je to podstatně bolestivější. A taky zakázané, čehož jsem si všimla později.
Parky jsou asi také jediným místem, kde se dají venčit psi. K mému zklamání jsou všichni neuvěřitelně vychovaní a nikdy nezačnou obtěžovat kolemjdoucí a tím pádem je člověk nemůže ani podrbat. Začínají se u mě projevovat abstinenční příznaky po mých psech. Připadám si jak zoufalá žena toužící po dítěti, která nahlíží cizím matkám do kočárků a představuje si, že je to její dítě.
Žádné komentáře:
Okomentovat