Rozhodla jsem se vám rozbít iluze o Londýně jako o městě snových nákupů. Samozřejmě, že je tu stále Primark, nejlevnější obchod s oblečením. Ale se svým metrem osmdesát a 60 kily se tu prostě nechytám. Střihy mi nesedí a do většiny oblečení mi chybí tak 50 kilo tuku navíc. Jiné obchody jsou mimo mojí cenovou ligu. Jsem královna výprodejů a secondhandů. Čím levněji se mi podaří něco ulovit, tím lepší pocit z daného kousku mám. Kromě bot, za ty klidně utratím tisíce, ale tady mi pro jistotu žádné dámské nejsou.
Vydala jsem do jedné londýnské části - Tootingu, kde se nachází i menší Primark a ještě jsem prošla část hlavní ulice a nafotila, jaká móda se tu dá pořídit. Na každém obrázku je jiný obchod.
Při focení jsem si všimla spousty divných pohledů a burky se zlověstně vlnily, ale nešlo to zastavit, tohle musí být viděno.
Zajímalo by mě, kdy se z evropské metropole stala metropole orientální. Bohužel jsem nedošla až k obchodu, kde opravdu visely jen burky. Všimla jsem si totiž, když jsem chtěla zkontrolovat čas, že nemám mobil. Vypadl mi v Primarku. Nevím jestli to byla lidská dobrota nebo fakt, že mobil je 6 let starý, ale byl tam. Ta úleva byla nepopsatelná. Takhle vřele jsem se na cizího člověka ještě v životě neusmála.
Uznávám, že ty šaty mají svoje kouzlo. Rozhodně hezčí než džíny, triko a kecky, ale upřímně... Dýchá z toho na mě náboženství a potlačování práv. A taky bych se, sakra, chtěla obléknout i já, Evropan.
Tolik obchodů se vážně nachází jen v rozmezí asi 200-300 metrů.
A ne, ještě nekončíme. Už jsem pomalu ani nevypínala foťák, jak blízko sebe ty obchody byly.Nejsem ani tak xenofobní, jak by se mohlo zdát, jen zoufale potřebuju jarní věci.
Všímáte si, že většina figurín, je bílá? Doufám, že to nic neznamená. Hlavně to, že děsivé procento z nich nemá hlavu.
Na dalším obrázku je přes výlohu "Islamic books and gifts". Poslední radši bez komenráře.
A upřímně, vadí mi jakékoli náboženství, které je člověku vnucováno, nejsem zaujatá jen jednostraně. Mám ráda svobodnou volbu.
Žádné komentáře:
Okomentovat