sobota 30. března 2013

XXIV. A římské číslice umím ještě dál



Doufám, že brzo bude konec bydlení s idioty. Přestali mě zdravit, takže mám aspoň trochu klidu, ale pořád to není dostačující. S šéfikem jsem se bavila a nabídl se, že mi domluví ubytování i za lepší cenu. Stačilo jednou v práci udělat něco užitečného a hned se ledy prolomily. (To je tak, když dostanete grafický tablet a lidi si pak myslí, že jste grafický mág. Chtěl loga firem, se kterými spolupracuje do stejného formátu/velikosti. Není nad malování ve windows.)

Nejenže nám tady někdo krade toaleťák, ten někdo má i tu drzost dát prázdnou ruličku před naše dveře. Velká záhada, kdo to asi bude. Ještě jsme si pořídili antibakteriální čistič do koupelny, po zjištění, že je téměř k ničemu, jsme ho přestali používat. Je v průhledném obalu, takže jde vidět, jak i přes to mizí. Neumím měnit vodu na víno, ale kradený prostředek se opět změnil na olej.

Ráno začala z bojleru téct voda, přestalo se topit a teplá voda taky neteče. Od toho momentu lituju, že jsem si vlasy neumyla večer. Teď bych z fleku dostala práci u McDonalds. Tenhle dům na mě vyloženě křičí, zmiz, dokud je čas.

Zpívající sousedi si nainstalovali na dveře od pokoje alarm. Zvenčí. Už nemám sílu ani dělat udivenou. Jestli ale bude ještě jednou pípat, opravím to kladivem. Závidím naším anglickým spolubydlícím, že můžou na prodloužený víkend odjet pryč.

Ze šňůry nám mizí kolíčky (kromě nás tam má šňůru už jen Božka). Jaké bude překvapení, až mechanicky opotřebovaná šňůra pod váhou mokrého prádla spadne. Po setmění se ozbrojím nožíkem a jdu pomoct mechanickému opotřebení. Jakékoli další zákeřné nápady vítám. (Jen nehodlám dávat do jídla projímadlo a podobně, ne, že by mi na nich záleželo, ale problémy bych tu měla nerada.)


A tady ukázka toho, jak to dopadne, když dáte tablet někomu, kdo nemá trpělivosti na rozdávání.

Žádné komentáře:

Okomentovat