Pozn.: Následující text byl v našich svatebních novinách. Tak to tu nechám pro ty, kteří na svatbě nebyli, zapomněla jsem je pozvat nebo oni zapomněli dorazit.
Co si budem, nemám
ráda překvapení. Pokud to překvapení není jedlý. Překvapte mě závazkem na celej
život a povede se vám něco, co se mojí sebekázni ještě nikdy nepodařilo – předvedu
několikakilometrovej běh bez zastavení.
Jak jste se mohli
dovtípit, myšlenku svatby jsme nejprve probrali společně. A pak se na to oba
natěšili tak, že zásnuby musely bejt prakticky okamžitě. Ale bez prstýnku? Ani
náhodou. Jenže co není ofiko, to nemůžeme šířit. Tak jsme mlčeli a já doufala,
že Jonáš nebude otálet.
Jonáš se tvářil
vytíženě a říkal, že si k výběru prstýnku sedne snad co nejdřív. Za tu
dobu jsem stihla mít několik snů o svatbě.
Zdálo se mi, jak
Jonáš neobjednal oddávajícího, fotografy a na svatbě jsme neměli lidi. Fotografy i oddávajícího už měl zařízený před zásnubama.
Zdálo se mi, že
jsem vynechala obřad a ukázala se až na hostině. Což se dost dobře mohlo stát i reálně.
Taky se mi zdálo,
že jsme neměli květinovou výzdobu a já zaboha na žádný louce nemohla najít
kytky, abych to napravila. Horší by snad bylo
už jen chybějící jídlo.
Ukolébaná Jonášovou
neaktivitou jsem nečekala, že nějaký zásnuby v roce 2021 vůbec stihneme, a
trochu se vyklidnila. Na výletě u Mumlavskejch vodopádů prohodil, že je to
hezký místo k zásnubám. Zasmála jsem se, že jsem v klidu, viděla jsem
na netu, jak dlouho se na prstýnek čeká.
O kousek dál lovil
z kapsy telefon, ale nakonec se z telefonu vyklubal prstýnek.
Radost vystřídalo
zděšení, že když ho na prst dám, už ho nikdy nesundám dolů a určitě mi to
zastaví tok krve do prstu, a ten zfialoví a bude po něm. Za chvíli jsem se
uklidnila a zkusila ho nandat znovu. Panika. Nádech, výdech, musím se tomu
závazku postavit čelem.
Narvala jsem ho na
prst a pak co půl minuty kontrolovala, jestli mi ještě funguje krevní oběh.
Fungoval. Jak jste viděli, bylo kam dát i snubák.
A teď začal pravej
maraton svatebních nočních můr.
Šaty se mi jala šít
babička a byly v pohodě. V den svatby se ale rozhodla, že lepší budou
nesedící modrý šaty s puntíkama, aby to trochu oživila. Zato já málem umřela.
Neměla jsem líčení
ani učesaný vlasy. Paniky jsem ovšem měla
na rozdávání.
Chtěla jsem
jednoduchý šaty bez holejch zad. Měla jsem šaty obalený krajkou a
s výstřihem až pod zadek. Bylo vidět všechno.
Na svatbu nikdo
nepřišel. Svou účast odvolali
i ti, kteří ani nebyli zvaní.
K oltáři jsem
dorazila v oblečení na venčení psa. Naštěstí opět nikdo nedorazil. Ale měli jsme nejlepší řízečky, co jsem kdy jedla.
Příště snad seberu morál sepsat real storky ze svatby :)
