Nevím, jestli jsem magnet na nedostatečnej zákaznickej servis, nebo si věci prostě jen moc beru. Chtěla jsem údaje o svých dioptriích, protože nikde nemůžu najít ten papír, kde to mám. Napsala jsem tedy mail na oční kliniku, u který jsem vedená jako pacient.
Proč nevolám? Protože už jsem tam měla dvě zkušenosti s tím, že mě objednali na špatnej čas, a ještě mi pomalu vynadali jak děcku. Bylo dobrý mít písemnej důkaz. Nebylo dobrý nedočkat se ani snahy o sebereflexi.
Poslala jsem tedy mail. A nic. Poslala jsem druhej. Odpověď jsem dostala až na třetí, kde jsem se ptala na tajný heslo pro pacienty kliniky. Dokonce jsem dostala i čas s prosbou o potvrzení. To jsem poslala. Pokus o doručování probíhal několik následujících dní, ale kvůli plný schránce příjemce nebyl doručen. Založili jsme si kliniku, ale oni nám tam chtěli chodit lidi, uh.
Ještě, že pod podpisem mají v mailu tohle:
Vážení klienti xxx,
z důvodu zkvalitnění služeb si Vás dovolujeme upozornit na změnu v telefonickém objednávání na vyšetření.
Od 1.8.2017 se můžete telefonicky objednávat na uvedených tel. číslech v následujících časech:
pevná linka - xxx
pondělí 9,00 -12,00hod
úterý -pátek 7,30 - 9,00hod
mobilní telefon - xxx
pondělí - pátek: 12,30 -14,30hod
Pečlivě jsem propočítala časy, ujistila se, co je za den a zvolila číslo, který nikdo nevzal. Každej si pod zkvalitněním představujeme něco jinýho. Možná jen mají moc asociálních doktorů a nechtějí jim znepříjemňovat den pacienty. Úhel pohledu is the key.
Každopádně to je ještě v pohodě proti zbytku dnešního rána. Ze snu, kdy jsem měla přibližně tříletý dítě, který chtělo snídani a já si vzpomněla, že jsem mu zase nekoupila nic k jídlu a ještě jsem si zaboha nemohla vzpomenout, jak se jmenuje a bylo mi hloupý se ho zeptat, mě vzbudil zvuk dávení.
To zaspím. Jen jsem čekla, kterej pes blil a znova si lehla. Pak jsem se podívala ještě jednou, něco nehrálo. Před méďou leželo cosi, co vypadalo jako produkt z jeho druhýho konce. Vyfotila jsem to a poslala Jonášovi, aby mohl hádat, co to jeho milej pes vyhodil. Mezitím jsem si nasadila gumový rukavice a šla to čeknout, protože jsem to nedokázala identifikovat. Jonáš to uhádl, škoda, že jsem si toho všimla až poté, co jsem to rozbalila a málem k tomu přihodila něco svýho. Byla to ponožka. Celá. Nerozkousaná. Kdyby vyblil aspoň dvě, mohla jsem je vyprat a nosit.
A dodatečně se omlouvám všem, kterým jsem tenhle ranní kvíz poslala i s fotkou.
EDIT: Že nesnědl jen jednu jsem se dozvěděla při odpoledním venčením, kdy z něj slavnostně vylezla i druhá. Neprala jsem je.
