Bydlení je skoro připravené, už mám i internet. Že nemám postel nevadí, byt se domovem stává v momentě, kdy se vám po něm vlní krátké vlny internetu.
Postel jsem sice objednávala ještě, než začala samotná rekonstrukce, ale po měsíci, kdy se nic nedělo jsem si všimla, že jsem objednala stoosmdesátku. Mám matrace 80 cm. Osmdesát a osmdesát není, byť to k tomu láká, sto osmdesát. Sakra. Měnila jsem objednávku, potvrzení mi došlo obratem a trochu delším obratem mi po měsíci volali, že už postel mají. Neměla jsem ji ale kam dát, posunula jsem to. Pak už místo bylo, tak jsem je naháněla pro změnu já, a ještě se jednou ujistila, že je to sto šedesátka. Nebyla. A nenašli nikde potvrzení o změně. Tak nemám postel ani tucha, co vlastně přijde. A kdy.
Srážku se sousedem jsem měla ještě jednu. Tentokrát byl ve výhodě, měl na mě kontakt a já ho ještě neměla uloženého jako "Debil Problémový", takže jsem to zvedla. Problém to byl opět ohromný, nešla televize, zase. Proboha, jak se s tím dá žít?
Byl večer, slíbila jsem okamžitou nápravu následujícího dne. Nestačilo. "Nevadí vám ničit životy ostatním?" byla přesně ta věta, která spustila můj křik a uvolnila nějaké sprosté slovo. Položila jsem to. Náprava byla zjednaná až následujícího dne večer, dřív nikdo neměl čas. Můj výstup ale stačil na to, aby mi dal pokoj. Pak už mi volala paní správcová.
Neměla jsem nikoho, kdo by mi hezky udělal lišty, tak jsem si našla nového přítele, který je tesař a prokecnul se, že to umí. A pak že Tinder je k ničemu. A hlavně nám jde moc hezky montování nábytku. Já si třeba smontovala židli, abych ho z ní mohla povzbuzovat při práci.
V Ikee jsem za poslední měsíc byla už tolikrát, že jsem pochopila, kudy chodit, abych se neztratila. A taky jsem zjistila, že do auta se nevejde všechno, co si člověk dá do košíku. To jsou ty momenty, kdy potlačím svoji mužskou část a neodpustím si "Já jsem ti to říkala."
Jinak tady ukázka toho, kolik práce na tom bylo. Fakt moc. Takže díky všem, kteří se mi na tom nadřeli, já jdu dřít taky, abych nemusela žrát šutry!
