Konečně můžu pokračovat v psích denících. Nechtěla jsem o Méďovi psát hned, protože není úplně okáček, co se týká zdraví, ale zatím to vypadá dobře, tak nebudu plašit. Zatímco Jonáš za něj za první měsíc vysypal fakt nemalej obnos, chválila jsem si Tea, kterej mě za pět let stál jen krmení, očkování a sem tam zánět v oku.
Vesmír to zas blbě pochopil, tak jsem byla na několika veterinách s blijícím Teem. Sono, rentgen, nadávání že nekrmím granulema, odběry krve a pět tisíc za to. A ještě má poškrábanou rohovku jako bonus. Což se stává, když nezavíráš oči a neotvíráš tlamu, když na tebe letí pamlsek. A když si okusuješ obličej se svým novým kámošem.
Začínám věřit, že jakej pán, takovej pes. Teo je asociální, odměřenej a tak nějak si ty konflikty vyhledává. Méďa je neskutečně hodnej, snaživej a pořád se bouchá do hlavy. Jsem ráda, že můj pes je Teo a do hlavy se mlátí Jonáš a ne já.
Ale zpět ke psům. Teo udělal konečně coming out (tady bych jen podotkla, že v tomhle bodě podoba pán-pes končí) a je totálně nadšenej ze svýho novýho partnera. Žádná bromance, regulerní romance. Když jsme jeli Méďu okouknout, měli jsme Tea s sebou, čekala jsem, že v lepším případě se budou ignorovat, není fanda velkejchch psů. Místo toho na sebe hodili šílený pohledy a od tý doby si slintaj na ksichty nonstop. A já už si nechci hladit ani jednoho, protože jsou odporně mokrý.
Teo je ještě docela ukázněnej, když něco (nebo Méďu) okusuje, nikde netečou potoky slin. Když něco okusuje Méďa, je mokrý všechno okolo i on sám. Jsem ráda, že mám vinylovou podlahu, jinak by její okraje už trčely do stropu.
Jsou to totálně nejlepší kámoši.
Dokud.
Mu.
Nevezme.
Klacíček.
Jo, to jsou chlupy.
A tyhle chlupy máme všude. Musela jsem si koupit vysavač. Každej den ho naplním. Náhradní díly na psa se vždy hodí.
Akorát, že Méďu vykastrovali hrozně brzo, takže nedospěl a ostatní si myslí, že je to jejich sexuální otrok. Takže zatímco Teo udělal coming out, kamarádčin pes se jen udělal. Méďovi do kožíšku. Je to radost, ti psi.
