středa 31. srpna 2022

Zásnuby jak fík a svatba jako noční můra

Pozn.: Následující text byl v našich svatebních novinách. Tak to tu nechám pro ty, kteří na svatbě nebyli, zapomněla jsem je pozvat nebo oni zapomněli dorazit. 

Co si budem, nemám ráda překvapení. Pokud to překvapení není jedlý. Překvapte mě závazkem na celej život a povede se vám něco, co se mojí sebekázni ještě nikdy nepodařilo – předvedu několikakilometrovej běh bez zastavení.

Jak jste se mohli dovtípit, myšlenku svatby jsme nejprve probrali společně. A pak se na to oba natěšili tak, že zásnuby musely bejt prakticky okamžitě. Ale bez prstýnku? Ani náhodou. Jenže co není ofiko, to nemůžeme šířit. Tak jsme mlčeli a já doufala, že Jonáš nebude otálet.

Jonáš se tvářil vytíženě a říkal, že si k výběru prstýnku sedne snad co nejdřív. Za tu dobu jsem stihla mít několik snů o svatbě.

Zdálo se mi, jak Jonáš neobjednal oddávajícího, fotografy a na svatbě jsme neměli lidi. Fotografy i oddávajícího už měl zařízený před zásnubama.

Zdálo se mi, že jsem vynechala obřad a ukázala se až na hostině. Což se dost dobře mohlo stát i reálně.

Taky se mi zdálo, že jsme neměli květinovou výzdobu a já zaboha na žádný louce nemohla najít kytky, abych to napravila. Horší by snad bylo už jen chybějící jídlo.

Ukolébaná Jonášovou neaktivitou jsem nečekala, že nějaký zásnuby v roce 2021 vůbec stihneme, a trochu se vyklidnila. Na výletě u Mumlavskejch vodopádů prohodil, že je to hezký místo k zásnubám. Zasmála jsem se, že jsem v klidu, viděla jsem na netu, jak dlouho se na prstýnek čeká.

O kousek dál lovil z kapsy telefon, ale nakonec se z telefonu vyklubal prstýnek.

Radost vystřídalo zděšení, že když ho na prst dám, už ho nikdy nesundám dolů a určitě mi to zastaví tok krve do prstu, a ten zfialoví a bude po něm. Za chvíli jsem se uklidnila a zkusila ho nandat znovu. Panika. Nádech, výdech, musím se tomu závazku postavit čelem.

Narvala jsem ho na prst a pak co půl minuty kontrolovala, jestli mi ještě funguje krevní oběh. Fungoval. Jak jste viděli, bylo kam dát i snubák.

A teď začal pravej maraton svatebních nočních můr.

Šaty se mi jala šít babička a byly v pohodě. V den svatby se ale rozhodla, že lepší budou nesedící modrý šaty s puntíkama, aby to trochu oživila. Zato já málem umřela.

Neměla jsem líčení ani učesaný vlasy. Paniky jsem ovšem měla na rozdávání.

Chtěla jsem jednoduchý šaty bez holejch zad. Měla jsem šaty obalený krajkou a s výstřihem až pod zadek. Bylo vidět všechno.

Na svatbu nikdo nepřišel. Svou účast odvolali i ti, kteří ani nebyli zvaní.

K oltáři jsem dorazila v oblečení na venčení psa. Naštěstí opět nikdo nedorazil. Ale měli jsme nejlepší řízečky, co jsem kdy jedla.


Příště snad seberu morál sepsat real storky ze svatby :)

3 komentáře:

  1. Premyslim, jestli se mi kdy zdalo o svatbe a dochazim k presvedceni, ze asi ne - a to ani tesne pred nebo po! Zato o obou tehotenstvich se mi zdaly nocni mury, ze by se z toho dalo natocit novy Osviceni:)

    OdpovědětVymazat
  2. No, to mi připomíná můj sen, kdy jsem si ve snu uvědomila, že je zrovinka Štědrý den a já nemám ani dárky, ani stromek ani proviant na chlebíčky a v obchodě mají otevřeno jenom do 15.00.

    OdpovědětVymazat