O lidech a psech aneb radosti paneláku

Mohlo by to vypadat, že se v mym životě nic neděje. Ono se toho děje dost, ale taky se mi děje extrémní lenost psát. Takže než stihnu nasbírat morál, stihnu všechno zapomenout. Jsou ale hajlajty panelákovýho bydlení, na který ani moje chabá paměť nemůže.

Máme tu poměrně dost pejskařů. A mezi nima i pár lidí, který z nějakýho důvodu vlastní psa, aby s ním třikrát denně obešli panelák, kde se chudák aspoň vytlačí, aniž by se někdo obtěžoval přemístit výtvor do koše. Ale to není nic proti tomu, že se nám nově před pár měsíci začaly psí výtvory objevovat pravidelně i ve výtahu a na chodbě. Jo, někomu přijde v pohodě po svym psovi neuklidit hovno nebo louže z výtahu/chodby. Když jsem se ptala správcový, řekla mi na to, že do vyšších pater občas chodí potřebu vykonávat i lidi. Jestli mě to mělo uklidnit, netuším.

Pak je tu ale mnohem horší problém. Totální noční můra panelákový uklízečky. A tím jsme my, dva pejskaři chodící se svými psy pěšky po schodech! 

Jen lehce přiblížím osobu uklízečky. Může jí bejt mezi 50 a 70, alkohol dává bližšímu určení letokruhů poměrně na prdel. První rok Teovi říkala Karle (jinej pes ze vchodu, kterýho občas chodí venčit, s Teem má společnou akorát barvu a příslušnost k čeledi psovitých.) U toho nikdy nezapomněla říct, že je psí máma a zároveň si názorně ukazovat na čelo, kde to má prej napsaný. My si na to čelo po chvíli začali akorát klepat. Teo i Bejly ji radši okázale ignorují.

Schody uklízí jednou za měsíc až dva. Což znamená, že za tu dobu se tam nestřádá poměrně dost chlupů. Protože když chodíte několikrát denně po dobu 30–60 dní do 4. patra, tak se to nasčítá. Dokonce i víme, kolik přesně chlupů na chodbě necháme. Uklízečka si totiž dá tu práci a z veškerýho zametenýho nepořádku chlupy vyseparuje a v úhledným klubíčku nám je nechává před dveřma. Dlouho jsem ji jen podezírala, ale posledně mi při cestě pro balíček vyčinila, že necháváme na chodbě chlupy a než jsem vyběhla zpět nahoru se zásilkou, už tam bylo klubko. A co bahno z bot? Má vzoreček na vypočítání kolik ho kdo přinese v podrážkách podle toho, v jakym patře bydlí a jak často chodí ven?

Došla mi trpělivost a zeptala se správcový, jestli jí to přijde v pohodě. Nepřišlo. Delší dobu už uvažovala, že alkomámu nechá vystřídat někým, kdo bude i reálně uklízet a ne jen dělat, že uklízí. Paráda. O pár tejdnů později jsme na chodbě potkali jinou uklízečku. Radost a pocit zadostiučinění vydržel přesně do momentu, kdy se s vážnou tváří zeptala, jestli jako chodíme se psy pěšky po chodbě. Ne asi, házíme je z okna. Nemáme to prej dělat, protože ona musí uklízet chlupy. V tu chvíli mi došla poslední dávka zenu, vyhrabala jsem špetku asertivity a řekla jí, že od toho je snad placená. Naštěstí ještě neví, kam klubíčko nosit, takže asi dobrý.

Ale nejen psi s sebou přináší bizár. Třeba vedle nás bydlí pan Zavřel. Vzhledem k tomu, že má na dveřích tři zámky a za ty čtyři roky jsem ho viděla sotva pětkrát, se zavřel asi poctivě. Na otevírání si zásadně dělá čas, jen když něco nechám před dveřma. Dřív nám přesouval ručníky na sušení psů na rohožku, protože kdo by nechtěl utírat psa mokrym a špinavym ručníkem, že. Nerada přiznávám, ale dáváme si ho teda na druhou stranu dveří. Občas ale před dveře připravím pytel s odpadky na vynesení. A běda, jak ho nechám na straně, co sousedí s ním. Dá si tu práci a přesune ho na psí ručníky. Příště bych prosila odnos rovnou do kontejneru, šlo by to?

Jen bych tu chtěla připomenout, že v březnu měla bejt hotová rekonstrukce a my měli dávno bydlet jinde. Škoda, že jsem se neptala, jakýho roku ten březen měl bejt. Ale 2023 vypadá slibně, tak nám držte palce!