středa 13. března 2013

XVI. Život kancelářské krysy

Od přírody jsem tvor vynalézavý a tvořivý. Jakmile mám v ruce něco, co jde transformovat do něčeho jiného, jsem spokojená. Zavřete mě do kanceláře a stane se ze mě nepříjemný a negativní tvor, jakým jsem právě teď.


A tohle jsou přesně ty věči, které tu postrádám. Kromě jídelního stolu, ten mi taky chybí fakt zoufale. Fimo, tréninky a čoklové jedni ušatí.




Kde jsou ty časy, kdy jsem záviděla kámošům, že jsou celý den na netu, pár minut z pracovní doby udělají něco užitečného a dostanou zaplaceno. Tohle samé mám teď já, až na tu podstatnou část. Zaplaceno nedostanu. Na internetu dřepívám pořád, ale když tam jsem jen proto, protože tu není jiná možnost, není to už vůbec lákavé.

Koženková kancelářská židle, ve které se vám paří zadnice. Malý prostor bez oken s nemožností si pořádně natáhnout aspoň nohy. Pošahaný kolega, který se ptá a pak nikdy nečeká na odpověď - prostě po položení dotazu zapne úsporný režim. Ignorant jak vyšitý. Kdybych mu vyprávěla, že jsem závodila s pytlem mluvících masochistických brambor v polevě, pravděpodobně by mi to odkýval. Už mě přestalo bavit prosit o práci, vždycky se zasekl, zamyslel a pak zapomněl, že jsem se ptala. Začínám být čím dál vděčnější za možnost levného nákupu knih. S těmi čas hned jinak běží. Jen si někdy vzpomenout, dát je do batohu.

Ale nejvíc mi v kanceláři chybí pohyb, sedím, pomalu slyším, jak se mi cévy ucpávají a tvoří se křečové žíly. Ke sportu jsem se nedostala už kdovíjak dlouho. Po tmě se sama Londýnem toulat nechci. Jak trapné by bylo, kdybych šla polochcíplá z tréninku sebeobrany a někdo mi dal po tlamě. Ne, ta představa by mě pobavila jen, kdyby se to stalo někomu cizímu. Doma mám místo tak na dřepy, pár týdnů jsem vydržela klikovat a dřepovat, ale vážně by to chtělo něco rozmanitějšího. Podle mého by každá kancelář měla mít aspoň skromně zařízenou posilovnu. Většinu času tu člověk jen sedí a škrábe se na zadku, bylo by milé pečovat o své kancelářské krysičky.

Edit: Mám skvělého šéfa, posilovnu nezařídil, ale koupil mi ráno koblihy. Den je najednou krásný!

Další díl k přečtení ZDE.

Žádné komentáře:

Okomentovat