pátek 15. března 2013

XVII. Návrat velbloudů


Nevyhnutelné se stalo skutečností. Božka je zpět. Jásejte, budete jediní. Doufala jsem, že ji unesou mimozemšťani, ztratí občanku, seberou jí občanku, autobus beze stopy zmizí, zatknou ji pro ubližování gramatice,… Ne, je tady v plné síle. A naštvanější, než kdy dřív.

Vzbuzena zuřivým CHRRRRCH jsem se dobelhala na záchod, z polospánku mě dokonale probudila malba v toaletě. Několikrát jsem si promnula oči a opravdu, byla to realita - záchod posraný od shora dolů. Po vyčištění té pohromy jsem napsala velkou ceduli "splachujte", kterou během dne někdo strhnul. Při příštím incidentu budu muset za "splachujte" dopsat "… a nekraďte cedule".


V chodbě se zjevil rotoped. Doufám, že na něm nezastihnu Božku cvičící a potící. Ono už jen ji vidět, jak ráno chaoticky kmitá po kuchyni s barevnými natáčkami na hlavě, vykřikujíc nesrozumitelná hesla, je dost silný zážitek.

Abdul usoudil, že nám může věřit a svěřil se, že polské ženy jsou nejhorší, ale že mu vaří, uklízí a pere, tak si ji nechá. Tomu říkám stabilní jádro zdravého vztahu. Však kdo jiný by mu nachystal vanu s pěnou a poté (co vyleze, nechá tam potopu a odejde) přiběhne, vanu vypustí, umyje a potopu vytře. Jak dokázal přemístit tolik vody z vany na podlahu, mi není jasné. I kdyby se z vany vyvalil jako tuleň a ke dveřím se odrážel po břiše, nemohlo by tam být takové mokro.

Myši se začaly množit, však jaro je skoro tu. A s množícími se hlodavci se začaly množit i pastičky na ně. Bojím se chodit po tmě, abych neuvízla. Největší vynález ve světě pastí je bez debat past lepící. Myš má na ni přijít, přilepit se a umřít. Jak dlouho to umírání má trvat nevím, zatím ještě žádná nebyla natolik zvědavá, aby na to šlápla. Zlaté naše rychlozabíjecí.

Další díl k přečtení ZDE.

Žádné komentáře:

Okomentovat