Dnešní článek nebude oplývat originalitou, ale je to taková ta nutná věc, kterou udělat pro upuštění páry. Tématem bude čeština. Jazyk s tolika krásnými nadávkami, které budu používat, pokud budete psát jako prasata.
Pro svou osobní ochranu - nejsem bezchybná, s čárkami zápasím. Občas zvítězí ony, občas já. Sem tam mi ulítne i něco horšího (za to se pak následně i stydím, jestli vás to uklidní). O členění odstavců ani nemluvě, ale to už nespadá do gramatiky, která mě u některých tolik tíží.
- Aby jste? Co to sakra má být. Nejenže je to delší, ale je to blbě, opravdu hodně blbě a vězte, že to nezpůsobuje úzkosti jen mně. Abyste, abyste a ještě jednou abyste.
- Hold. Hold se vzdává (někomu, něčemu) a má naprosto jiný význam než "holt", místo kterého je tak rád používán. Holt je prostě jakési hovorové "zkrátka".
- Samozdřejmě? To je snad samozřejmé, že je to chyba jak kráva.
- Slova jako spontální a pernamentka neexistují a doufám, že ani nebudou. Je to spontánní a permanentka. Však se říká i "permice" a ne "pernice".
- Pointa se vyslovuje jako poenta. Je to hnusné, ale jazykové "zákony" jsou asi jediné, které budu dodržovat, ať to slovo zní sebehloupěji.
- S přítelem jsme byly... Vzbuzuje to ve mně pak zvědavost, jestli vašemu příteli vážně něco chybí. Jakmile je v tom chlap, je tam i měkké a tečka.
- Počkej chvíly. Ne a ne a ještě uteču pěkně daleko! Je ta chvíle. Abyste pak nekoukaly (jo, teď myslím fakt jen ženy), až dostanete růžy.
- A také není žádná vyjímka. Nemá to nic společného s jímkou. Je to výjimka, vypadá to tak blbě, že přece nemůže být tak těžké si to zapamatovat.
- Tchýně. Na to mi byla řečena moc hezká pomůcka. Tchyně jako svině. Takže bez čárky, teď už si to zapamatujete.
Svěřte se, co z dalších evergreenů vás nutí k pláči. A druhý díl je ZDE.
Žádné komentáře:
Okomentovat