Zobrazují se příspěvky se štítkemČeštinářský koutek. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemČeštinářský koutek. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 19. března 2013

A týráme češtinu potřetí


Dostala jsem pár dalších tipů na často dělané chyby, co si budeme nalhávat, hodně z nich jsem dělala i já, ale budu to tvrdošíjně popírat, jakmile mě z toho osočíte. Tady mávám mamince, která mi vše (ne)násilně vysvětlila, když jsem na ni v pubertě prskala, že to stejně k ničemu nepotřebuju. Ono bezchybný písemný projev je dobrý nejen k honění ega, bez něj si jen těžko budete hledat lepší pracovní pozici.

  • Když už jsme u shánění práce. Při přečtení slova "scháním" bych si nejradši narvala mixér do očí. Věci můžeme sehnat, nikoli sechnat.

  • Sexi a nechty. Nejsme na Slovensku, my tu máme nehty a dokud nevypadají jako lopaty, tak můžou být i sexy.

  • Standartní. Jestliže nemluvíte o prezidentské standartě, jakože nemluvíte, tak je standard a standardní.

  • Pěstovat a chovat. Na těchto slovech není špatně nic, ale pokud chováte květinu a pěstujete kozu, tak je to přinejmenším zamyšleníhodné. Až vám z kopýtka vyroste celá koza, je vypěstovaná, o tom se hádat nebudu, ale pokud byla v celku už od mala, chováte ji.

  • 5ti, 5-ti, 5set, 5tistý. Nic z toho neexistuje. Stalo se to před 5 lety, kdy 5letý (jo, tohle jde, ale jen tohle) pštros skončil na 5. (tady je tečka, protože je to řadová číslovka) místě.

  • Bo. Není to vyloženě čeština, ale já vám to musím říct. I když se může zdát, že je to zkratka od nebo, NENÍ tomu tak, je to zkrácené "protože". Při každém špatném použití zemře jeden Moravák. Nedělejte to.

  • A další věc, kterou nemůžu přejít, je pokus o hyperkorektnost. Takže pak dvěmi nohami chodíte po světě a já na to nevěřícně koukám svýma dvěma očima. Je třemi, je pěti, ale vždycky, vždycky je dvěma. A rukama a nohama a očima a ušima. Ovšem pokud máte ruce tři, tak je třema rukama. Doufám, že nežijete blízko skládky toxických odpadů a nebudete muset tuto prekérní situaci řešit.
    Je podle tzv. dvojného čísla, a to se používá u párových částí těla. Nohy u stolu k tomu tedy nepatří.


Myslím, že to ještě nebude poslední článek na toto téma.

čtvrtek 14. března 2013

Čeština trpí podruhé


Velmi mě potěšilo množství sester a bratrů ve zbroji. Napsali jste mi tolik patvarů, na které jsem už dávno zapomněla. Jdeme na ně.


  • Verlyba. Jak verká ta ryba asi je? Tohle bych pochopila u Japonců, těm nejde "l" vyslovit. Prostě je velká. A není to ryba, to vím, ale s tím už nic nenadělám.

  • Vyset. Věřtě mi, že tvrdý jen tak viset nebude.

  • Datumy a albumy. Obě slova jsou středního rodu. Řekli byste třeba muzeumy? Takže data a alba. I když uznávám, že data jsou v dnešní době spíš počítačová a jednou budu muset ty datumy přežít, až se pravopis změní.

  • Hořtice a žlička. K tomu nemám poučku, jen to, prosím, nepište ani neříkejte. Jednou je to hořčice a lžička, tak žádné revolty. A jestli s tím chcete něco udělat, běžte si rozbalit stan před Ústav pro jazyk český.

  • Podpadky. Nevím jak vy, ale já mám paty a tím pádem, kdybych nebyla velká jako žirafí mládě, nosila bych podpatky.

  • Slevnit. To může být matoucí, protože jsou slevy, ale pak se zlevňuje. Je to ale změna stavu.A taky to se "s" vypadá fakt blbě.

  • Tip a typ, slavná dvojka češtinovrahů. Tady nezbývá, než si to zapamatovat. Tipuji třeba čísla v loterii. A když chlap neumí pořádně jazyk, není už můj typ.

  • A když už se vymlouváte, že jste disgrafik. Naučte se aspoň tohle slovo správně, protože se píše s Y. Dysgrafik. A navíc porucha, která souvisí s pravopisem, je dysortografie.

  • Viz. Není to zkratka, je to rozkaz od vidět, takže se píše bez tečky.

  • Když chcete zkráceně napsat paní a napíšete to s tečkou - pí., tak jste z paní udělali pí*u. Pí je bez tečky, protože je to první a poslední písmeno slova.

A tím končí dnešní přísun mouder. Vítám další nápady, komenty, prostě cokoli, co ukáže, že to někdo čte.

Další dil je ZDE.

pondělí 11. března 2013

Čeština, tak krásná a tak týraná


Dnešní článek nebude oplývat originalitou, ale je to taková ta nutná věc, kterou udělat pro upuštění páry. Tématem bude čeština. Jazyk s tolika krásnými nadávkami, které budu používat, pokud budete psát jako prasata.

Pro svou osobní ochranu - nejsem bezchybná, s čárkami zápasím. Občas zvítězí ony, občas já. Sem tam mi ulítne i něco horšího (za to se pak následně i stydím, jestli vás to uklidní). O členění odstavců ani nemluvě, ale to už nespadá do gramatiky, která mě u některých tolik tíží.


  • Aby jste? Co to sakra má být. Nejenže je to delší, ale je to blbě, opravdu hodně blbě a vězte, že to nezpůsobuje úzkosti jen mně. Abyste, abyste a ještě jednou abyste.
  • Hold. Hold se vzdává (někomu, něčemu) a má naprosto jiný význam než "holt", místo kterého je tak rád používán. Holt je prostě jakési hovorové "zkrátka".

  • Samozdřejmě? To je snad samozřejmé, že je to chyba jak kráva.

  • Slova jako spontální a pernamentka neexistují a doufám, že ani nebudou. Je to spontánní a permanentka. Však se říká i "permice" a ne "pernice".

  • Pointa se vyslovuje jako poenta. Je to hnusné, ale jazykové "zákony" jsou asi jediné, které budu dodržovat, ať to slovo zní sebehloupěji.

  • S přítelem jsme byly... Vzbuzuje to ve mně pak zvědavost, jestli vašemu příteli vážně něco chybí. Jakmile je v tom chlap, je tam i měkké a tečka.

  • Počkej chvíly. Ne a ne a ještě uteču pěkně daleko! Je ta chvíle. Abyste pak nekoukaly (jo, teď myslím fakt jen ženy), až dostanete růžy.

  • A také není žádná vyjímka. Nemá to nic společného s jímkou. Je to výjimka, vypadá to tak blbě, že přece nemůže být tak těžké si to zapamatovat.

  • Tchýně. Na to mi byla řečena moc hezká pomůcka. Tchyně jako svině. Takže bez čárky, teď už si to zapamatujete.


Svěřte se, co z dalších evergreenů vás nutí k pláči. A druhý díl je ZDE.