Trošku mě mrzí, že i přes přelidněný dům nemám moc šancí mluvit anglicky, ti normální pracují a skoro je nevídám, ty zbylé vídat nechci.
Shodli jsme se, že duo Božka a Abdul už není na první pozici nepřátel klidu. Štafetu převzala naše hlučná černoška Helen (ta, která tak ráda trýzní obyvatele nadmírou decibelů deroucích se z hrdla).
Tentokrát už neobtěžuje jen hlukem, ale trochu přiostřila i v chování. Naše švédská kolegyně (naprosto nekonfliktní, přátelská) trpí na alergie/astma a proto často "popotahuje". Což si po svém vyložila Helen. Prý tím naznačuje pohrdání vůči její osobě a tomu, co vaří. A bez jakéhokoli důkazu ji začala pomlouvat a přestala zdravit. Samozřejmě, že jí to chtěla vysvětlit. To by ale Helen nesměla chytit hysterický záchvat, křičet a zacpávat si uši, že tohle poslouchat nebude. Ukázkové chování dospělého jedince. Jednou nakoupím rohypnol a budu vařit čaj pro všechny. Instantní mír, nazvala bych to.
Další věc, proč se mi tu moc nezlepšuje angličtina, je taky proto, že kromě těch 3 normálních obyvatel ji nikdo neumí. Přes stěnu jsme zaslechli, že dneska se nevaří k obědu "béééé", dneska se bude jíst "můůůů". Takže následné vysvětlení, co Božka vaří (dršťky to byly) bylo: "můůů můůůů" ukazuje si na žaludek "můůů můůů".
Dodnes nevíme, jestli tu je 5 let, nebo 5 měsíců, ale tohle by neomlouval ani 5 týdenní pobyt.
Pro někoho to možná bude špatná zpráva, ale novou smlouvu jsme nepodepsali a hledáme bydlení jinde. Takže máv máv plesnivý domečku plný magorů.
Žádné komentáře:
Okomentovat