Toto téma týdne mě donutilo reagovat. Je to malinko mimo téma blogu, ale asi si to říká i o další kategorii, kde budu chrlit svoje nelondýnské myšlenky. Co taky dělat 7h denně na praxi, kde pro mě není práce. Když za den vyřídím jeden překlad a dám několik kulatých razítek, považuji to za vytížený den. Jeden by řekl, piš seminárku, ale na to bych mu odpověděla, že nikoli. Nejlépe se pracuje ve stresu. Toť k morálce prokrastinátora.
Už mám po krk v depresích se topících holčiček, kterým rodiče dávají tak malé kapesné, že jim nezbyde na chlast a cigára a píší o tom srdceryvné příběhy. Nešťastně zamilovaných dětí, které mluví o sebepoškozování a pak se složí na odběru krve. Deprese je nemoc, tohle je puberta smísená s rozmazleností. Pokud tak toužíte si ublížit, dejte si několik výchovných facek.
Zaměňování špatné nálady a deprese je už klasika. Můžeš ráno vstát? Ano, tak se přestaň litovat.
Ovšem nikdy bych netvrdila, že dítě nemůže mít problémy, vážné problémy. Věta, co tě v tomhle věku může trápit, popř. tvoje problémy bych chtěl/a mít, mi způsobuje nutkání dotyčného opakovaně udeřit do obličeje. Už to, že je to nemoc znamená, že si to dotyčný nevymyslel. Jen jeho tělo netvoří potřebné látky, které by tvořit mělo. Zesměšňováním jeho problému se to akorát zhorší.
Nemám s depresí osobní zkušenost, ale podle toho, co jsem viděla, bych nedávala samoléčbě moc velkou naději. Pokrytců, kteří se vysmívají psychologům/psychiatrům, už naštěstí tolik není. A pro ty, kteří stále neví jaký je mezi nimi rozdíl - psycholog vás nechá vykecat, psychiatr napíše léky.
Žádné komentáře:
Okomentovat