Babička byla staford

Já vím, omílá se to pořád dokola, papíry, množírny, útulky. Jenže tato studnice je prostě nevyčerpatelná! Slibuju, že na toto téma se už budu krotit, ale tomuhle nešlo odolat.

Cane cože? Jasně, u plemene by to možná vadilo, pokud byste chtěli chodit na výstavy a psa uchovnit, ale proč by to vadilo u vořecha?

Dodnes jsem naše psy představovala jako vořechy, ale konečně mi byly otevřeny oči. Ronald je stafford, jehož babička byla ridgeback. Teo je čistokrevný belgičák malinois s babičkou neznámého původu. Ale byla krásně hebká a to mu dodává ještě větší punc čistokrevnosti.

Jak jako, že CHS jsou množírny? Ten jemný rozdíl mezi množírnou a chovkou je, že chovatel musí oběhat výstavy, genetické testy atd., mít na to živnost. Množitel nemusí nic. Jen má "levná" štěňata, občas "čistokrevná" a občas "my jsme štěňátka neplánovali." Ale když už jsou, proč na nich nerejžovat, ne asi. A příjmy? Nelegální.

Kdyby měl každý tak omezené kognitivní schopnosti jako paní, tak tu budou pouliční smečky toulavých psů, protože udat takový počet je nemožné. A nebo by se muselo v útulcích zas začít utrácet. O to směšnější je, že se lidi s tímhle názorem ohání láskou ke psům, ke které žádný papír není potřeba. Není, to uznávám. Proto mám vořecha, pitomce, kterého nikdo nechtěl. Kdybych chtěla belgičáka, našetřím si, vyberu chovku a koupím si belgičáka. Já chtěla jen pomoct psovi, který byl na odpis.

Hlavně, že je pes nádherný. Standard plemene jako blázen. A že je pes křížený s jiným plemenem? No a co, je to to plemeno, které se mi hodí. Ostatní jste nechápaví idioti.

Oblíbený argument - na psa s PP nemáme peníze. Tak to hodně štěstí s veterinární péčí, kterou množírenský psík pravděpodobně bude potřebovat. Ono když se množí bez ohledu na příbuzenské vztahy a nemoci, je dost velká šance, že jste si pořídili časovanou bombu. Jak to vyřešit? Co zahrát na city na fejsbůčku a poprosit o peníze? Jistě najdete hodně fanoušků, kdo to s vámi budou prožívat.

Taky jsem dřív nechápala to haló, které okolo toho bylo, ale občas místo útoků a nadávek stačí číst, měnit názory a uznat chybu. Po nikom nechci, aby svoje namnožený psy zabil. Jediné, co očekávám, je, že se tenhle problém začne víc řešit a postupně se víc lidí rozhodne buď pro určité plemeno a nebo si skočí do útulku. Kde není poptávka, není ani nabídka. Jen to nejde ze dne na den.

Jsem se tak narodila!

Doba, názory, móda. To všechno se mění. A je to naprosto v pořádku, nechceme zamrznout na místě, vývoj je potřeba a byli bychom hloupí, kdybychom se tomu aktivně bránili.

Ale!

Něco o vzestupu a pádu vyspělé kultury jsem si musela myslet, když mi na fejsbůku vyskočil ODBORNÝ KURZ PUDROVÉHO OMBRE OBOČÍ. To je špatně snad na všech frontách. Za sebou máme éru leukemických obočí přemalovaných černou úzkou linkou, odeznívá móda huňatých přírodních obočí, proč, sakra, nechce ze zemského povrchu odejít tohle? Kdo chce mít většinu obličeje zabranou něčím, co vypadá jako oddělená orlí křídla? Vystínované housenky, které se co nevidět dotknou?

Jak asi vypadá člověk, který za výše popsanou věc dá 7500,-? Aby to nebylo málo, je to permanentní. Miluju tetování. A často slýchám: "Jak to bude vypadat, až budeš stará?" Hnusně, celá budu vypadat hnusně. Ale ne tak hnusně, jako někdo, komu uvadnou na obličeji tyto organismy.

"Své znalosti si ihned vyzkoušíte na živých modelech."

Tak nevím, je potřeba vyzdvihovat, že je model živý? Uznávám, že mi taky připadá dost nereálné, že by se tomu nezemřelý člověk nebránil, ale tohle vzbuzuje zbytečně moc otázek. Bude model omámený? Je to nevyléčitelný případ deprese a zabít by se chtěl tak jako tak?

"Jsme školeni nejlepšími mistry v oboru v zahraničí." Jeden z nich se jmenuj Sviatoslav Otchenash. Což je fér, protože otčenáše jsou asi častou reakcí na toto oživlé umění.

"Profesionální užívání anestetik." No, tak tím se mi aspoň zodpověděla otázka o příčetnosti modelů.

Náhodně stažená fotka z internetu pro představu. Poučný konec článku nebude, jsem na to v moc velkém šoku.

Vodítko, už jsi o tom slyšel?

Fajn, vím, že jako majitel psa dementa nejsem zrovna přeborník na psí záležitosti, ale přinejmenším většinou vím, jestli můj pes je přátelsky naladěn, nebo se vám bude snažit Alíka sežrat. Na rozdíl od 90% takzvaných pejskařů. Po denní konfrontaci s bandou těchto debilů chápu, proč pejskaře ostatní nemají rádi.

Není snad den, kdy by se mi nestalo, že k nám naběhne pes bez vodítka, který naprosto ignoruje majitele (ano, stává se mi to občas taky, proto má můj pes košík, plastový, aby tím neublížil). V lepším případě slyším: "Von je hodnej, von nic nedělá!" Ale muj jo, ty debile! Takže zatímco Tea otravuje cizí pes a jeho to značně znervózňuje, kór když jich je třeba víc a nenechají ho v klidu se očuchat, ježí se mu na hřbetě slušný pruh srsti, i méně zdatný majitel psa by mohl poznat, že to trochu zavání průserem. Nikoli, dál nechá své pejsky otravovat psa mého. Když už Teo přechází i do zvukového varování, stále nic. Tak jako, máte své psy vůbec rádi? Já jen hodně nerada Teovi omezuju pohyb natolik, aby se nemohl bránit, jeho úzkost ze psů to rozhodně nezlepší. Jsem ráda, že už na většinu psů reaguje lépe a tohle mi to hodně kazí, fakt hodně.

Další majitelé jsou úplně opačný extrém. Své pejsky nemají potřebu socializovat, a aby je ochránili před všemi krvelačnými obrovskými skoro ještě nedomestikovanými vlky, tak je vezmou do náruče. Tam je bezpečíčko. Hovno! Zaprvé psovi znemožníte pohyb, ten se cítí ještě hůř a ječí. A psa na zemi to rozčiluje, protože druhý je moc vysoko a bude snažit za ním dostat, buď ze zvědavosti a nebo prostě proto, aby mu ukázal, že tam nemá co dělat. Pak nebrečte, že po vás jiný pes skočil/ měl snahu skočit.

Když mi, byť s košíkem, vystartuje po psovi, omlouvám se a fakt je mi to líto. Kolikrát zaútočil jiný pes po psovi mém, to ani nespočítám. Ovšem kolikrát se mi někdo omluvil, to si pamatuju naprosto přesně. Ani jednou. Jen výčet za poslední týden: Šli jsme v lese, zezadu se k nám přiřítil retrívr, s těmi on většinou nemá problém, dokud nejsou napjatí jak struna a neukazují zuby. To bych měla taky problém. Pustili se do sebe, majitelku to vůbec nezajímalo. Povedlo se mi Tea odtáhnout a dál už nás nechal být. Vracela jsem se do paneláku, venčila tam má oblíbená paní, které familiárně přezdívám líná píča. Se svou basetkou se zásadně nehne dál, než o jednu ulici vedle. A připnout vodítko je taky asi moc pracný úkon. Ona je tu docela známá tím, že na psa ječí povely a pes zírá do prázdna. Poprvé jsme ji míjeli v bezprostřední blízkosti. Basetka zaútočila na Tea, Teo je ale gentleman a na feny neútočí, absolutně nevěděl, co má dělat a já jen čekala, jestli se ta obluda zahryzne víc, než hodlám tolerovat. V ten moment bych z baseta udělala ladným kopem boxera. Včera večer k nám doběhl kříženec rottweilera, to vám není úplně do smíchu. Psi proti sobě stáli, napjatí, uši i ocasy vysoko zvednuté. Chvíli nehnutě, pak se snažili oba k druhému postavit do téčka, ocasy kmitaly malinko, zato rychle. Majitel jen prohodil: "Jo, tak kamaráda sis našel, jo?" Do háje, lidi, že pes vrtí ocasem, to neznamená, že je přátelskej. Zrovna kmitání vysoko zdviženým ocasem znamená, že pes buď provokuje, nebo prostě ukazuje dominanci, ale ne, není to vyjádření náklonnosti. No první začal ječet Teo, druhej pes se výrazně nepřidal, to jsem byla ráda, protože to nebyl zrovna malý pejsek, který je úplně neškodný. Ale že by měl majitel snahu si ho třeba připnout? Haha, ne.

Pak jsem se ještě setkala s tím, že někdo na psa ječí a pes u toho pomalu vrtí ocasem, ocas má nízko. A lidé si myslí, že pes z něho má prdel, protože vrtí ocasem. Ne, nemá, pes nechápe, co se děje, ocasem totiž taky vyjadřují nejistotu. Snad poznáte, když je pes uvolněnej, není ve stresu, pak to vrtění vypadá úplně jinak. Ať už je napnutý a nebo přihrbený, není to nic, co by mělo se spokojeností něco společného. Sakra, trochu ty zvířata sledujte a učte se, jejich schopnost vyjádřit emoce beze slov je úžasná.

Tady klasický "adoptuj-mě-výraz" na odlehčení :D

Obezita není nemoc

V rámci prokrastinace jsem narazila na článek o morbidní obezitě a to nemůžu nechat jen tak. Možná to dělá křivda z dětství, kdy se mi za podvýživu smáli, nebo puberta, kdy jsem byla osočována z braní drog, každopádně tlustí lidé mě děsí, i když podvědomě tuším, že mě by asi sníst nechtěli, jelikož nejsem dosti masitá a chutná.

Ale články o lidech vážících třeba okolo 300 kilogramů, jejichž jediná šance na zhubnutí je nákladná operace, na kterou nemají, ty mě fascinují velmi. Jak jako operace? Jsou natolik obézní, že nevstanou z postele, a i kdyby se jim to povedlo, tak neprojdou dveřmi. A i kdyby se jim povedlo protéct skrz futra, tak je to zmůže natolik, že stejně nezajdou do svého oblíbeného fast food řetězce, protože tolik pohybu v jeden den prostě jeden nezvládne.

Z toho vyvozuji závěr, že jim někdo to jídlo nosí až pod jejich umaštěnou tlamičku. Takže co místo hranolků a půlky prasete donést salát? A že to buřtíkovi nejede? Třeba rozčilováním spálí nějakou tu kalorii.

Další varianta je, že si to objednává online nebo telefonicky. Zase bych tu upozornila na fakt, že se sám nezvedne, takže bych mu notebook i telefon dala metr od postele. Problem solved.

Jeden z problémů prvního světa vyřešen, rádo se stalo!

Týrání vkusu

Občas se vám to taky stane. Jdete si nakoupit a pak se zastavíte u výlohy a nevěřícně zíráte a říkáte si, k čemu to do háje je? Kdo si něco takového může koupit? Spousta oblečení/bot je prostě jen hnusná, ale některé kousky jsou nejen hnusné, ale taky naprosto k ničemu. Možná tak k demonstraci nedostatku soudnosti nebo zrcadel.

Háčkované kozačky. Jedním slovem: proč? Kozačky považuju za obuv do deštivého či chladnějšího počasí. Do tepla si vezmu nějakou vzdušnější a nižší obuv. Tohle je praktické jako propíchlý kondom.

O level výš se dostaly boty, které vznikly nechráněným sexem žabek a kozaček. Příště bych prosila pracovnice obuví, aby si boty lépe hlídaly.

Kecky na podpatku. Tak buď chcete jít za dámu, nebo dáte přednost pohodlí. Zkombinovat to prostě nejde. Zabijete jak pohodlí, tak i eleganci. Nejsem módní znalec, ale tohle ubližuje mým očím.

Podprsenka s hroty. V poslední době se to rozmohlo a já bych prosila nějaký příklad pro běžné využití. Za zavřenými dveřmi si s tím dělejte, co chcete, to vědět nechci.

Brýle bez dioptrií. Už jsem viděla i bez skel. Je to komické. Jako obrýlený jedinec chápu, že je to i bezva módní doplněk, ale přijde mi to stejné, jako kdybyste někomu sebrali inzulin a šlehli si ho.
Tohle je asi nejděsivější odrůda z nich.

Overal. Představa, že s tím bojuji na veřejných záchodcích, mi vhání děs do očí. Je to jedna z těch věcí, které vás nalákají i na docela hezký vzhled, ale pak vás polapí a nechá trpět.

Bez mučení se přiznám, že nápad na tenhle článek jsem ukradla z jednoho fora na Votočvohoz.

Zabte sebevraha

Myslete si o mně, že jsem nemorální, ale další z věcí, která mi pije krev, jsou sebevrazi. Samozřejmě jsou i slušní sebevrazi, nikomu nic nevnucují a snaží se po sobě nechat co nejméně nepořádku. Pak je tu ovšem další skupina, která už tak solidární není. Běžíte na vlak, máte životně důležitý pohovor nebo jen průjem. A hle, vlak má několik hodin zpoždění, protože Pepa dostal kopačky a rozhodl se to vyřešit. Věřím, že chtěl naštvat co nejvíce lidí, když jemu se nedařilo, ale takhle si to už stejně neužije.

Pověsit se v lese taky není nejmilejší způsob, jak s tím skoncovat. Jen se zamyslete, jak bude tomu chudákovi, který čerpá energii v přírodě a pak vás tam objeví, promodralé a lehce nafouklé. Místo hub si domu přinese doživotní trauma.

Nejhorší skupina jsou ovšem notoričtí vyhrožovači. Několikrát vám zopakují, že se chtějí zabít. Mávnete rukou, dáte pár rad, jak na to a myslíte si, že bude klid. Pak na nově večer vidíte, jak se dotyčný vyšplhal na něco vysokého, pokud možno v silně zalidněné oblasti a nechává se přemlouvat. Každý si chce užít svou chvilku slávy, ale vážně by to nešlo jinak?

Když už si teda myslíte, že není jiná možnost, což je beztak hloupost, napište dopis, ať nepřiděláváte práci policii a snažte se nedělat nepořádek.

Kdybych měla možnost si na jeden den vyzkoušet jakékoli zaměstnání, policejní vyjednavač by to vyhrál na plné čáře. Věřím tomu, že by slezli už jen proto, aby mi mohli dát pěstí. Svět by se točil dál a všichni by byli spokojeni.

(Dodatek pro moralisty: neberte se tak vážně.)

Sebevražedný králíček ukraden z netu.

Instantní stvůry

Soutěže krásy jsou podle mého názoru ztráta času, holky vypadají většinou dost podobně a jejich obličej si nezapamatuju, ani když mi ho média pořád předhazují. Ale dětské soutěže krásy, to je teprve zážitek. Zrakové nervy u toho bolestivě zkratují. Jediná horší věc na světě už je snad jen tetování na kočkách.

Typická maminka takové soutěžící - zakomplexovaná prasnice, kterou manžel opustil, popřípadě byl svoji ženou sněden, si kompenzuje nesplněná přání na dítěti. Ve škole ji nikdo neměl rád a ona zase neměla ráda školu, především tělocvik, při kterém si ji spolužáci pletli s medicinbalem.

Malé slečny jsou vychovávány k tomu, že nejdůležitější je vzhled, na co slušnost, hlavně že se umí zubit na povel. Zuby mají mimo jiné na soutěžích umělé. Nádhera. Na dětech nezbyde přírodního nic, řasy se nalepí, obličej se vymáchá v make-upu a po uschnutí nátěru máte protivnou panenku, která je přesvědčena, že se kolem ní točí vesmír. Což je částečně pravda, protože její maminka, která ji obletuje, vydá rozměrem za menší galaxii.

Ale jednu zásluhu jim musím nechat, své děti uchrání před pedofilem, věřím, že z totohle je i jim smutno.

Zaměřím se na jednu z těchto stvůrek, v USA momentálně nejpopulárnější. Jmenuje se to Isabella Barrett a je tomu 6 let, což je v přepočtu na lidské roky shodou okolností také 6 let. Kupodivu se její matka vejde do normální konfekční velikosti, takže mindrák bude jinde.

Díky pořadu Toddlers and Tiaras vydělává miliony a její maminka jí je nadšeně nechá utrácet. Jasně, v tomhle věku si určitě uvědomuje jejich hodnotu. Dcerunka si v restauraci zásadně objednává jen nejdražší věci z jídelního lístku. No není to roztomilé? A vlastní 60 páru bot, za půl roku jí nebudou ani jedny, tak je vyhodí. A co na to maminka?:

"Hodně cestujeme na soutěže krásy, takže si oblíbila pětihvězdičkové hotely a ráda na sebe nechá čekat. Dělá i hlouposti, jako když si jednou objednala jídlo za 2 200 dolarů. Nikdy si nedá cheesburger a hranolky, vždycky si vybere to nejdražší jako filet mignon a humra. Vím, že to zní pompézně, ale nám to připadá zábavné a bereme to jako část její osobnosti." (Zdroj: idnes.cz)

Došlo mamince, že její mládě brzo nebude ve věku, kdy by mohlo soutěžit a nikdo o ni nebude mít zájem? Že si ji bude muset srovnat, protože holt přísun peněz vyschne a stane se z ní jen průměrná puberťačka? Nedejbože, až k šestnáctinám dostane jinou barvu auta, než si přála!

Normálně mi bývá takových dětí líto, ale tenhle spratek dosáhl takového stupně rozmazlenosti, že mu můžu jen popřát krušnou pubertu s nejsilnější formou akné a alergií na kosmetiku.

Pes a pitomec

Čím dál častěji narážím na diskuze, kde se dotyčná osoba ptá na určité psí plemeno a dodá, že by ho chtěla hlavně levně, klidně bez papírů. To jsem zařadila na pomyslný seznam věcí, které nutně musím vyventilovat.

Nejsem žádný kynolog, mám 13 let hyperaktivní koště z útulku a občas tam chodívám venčit. Ale na tohle nemusíte být kynolog, na to stačí rozum.

Takže, chcete-li psa pouze podle vzhledu, radši si žádného nepořizujte. Ano husky je tak nádherný a roztomilý. Ale roztomilé nebude to, když se vrátíte domů a pes nikde, popř. najdete zdemolované všechno, co se dá i nedá rozkousat. Husky je totiž hlavně pes tažný, šlechtěný pro to, aby vydržel hodiny a hodiny extrémní zátěže. Pokud nehodláte denně naběhat x kilometrů a nedopřejete mu vybití, bude sice stále roztomilý a nádherný, ale bude nešťastný.

---

Že prý dávám málo obrázků, tak tady jeden z domácího archivu.

Další oblíbená plemena - stafordi a bulíci. Zvláštní, že pak 70% útulkových psů jsou právě tahle zmiňovaná plemena a jejich kříženci. Pokud nemáte přirozenou autoritu a budete vychovávat stylem: "Sedni, sedni si čumáčku. Tak ne, ale tady máš pamlsek.", což jsem mimo jiné už opravdu viděla, pes vám přeroste přes hlavu a může třeba i někomu ublížit, protože mu nevytyčíte mantinely. A pak je to samý článek v novinách, že "bojové plemeno" psa zase napadlo někoho a že by je měli utratit a zakázat a kdo ví co ještě. Ti psi jsou zlatí, lidi jsou pitomí a nedokážou poznat, na co mají a na co ne.

Vigo z libereckého útulku Archa

Upřímně by se na pořízení psa měly dělat testy způsobilosti.

A ještě k PP. Pokud chcete plemeno, protože se vám zamlouvá exteriér i povaha a pak se rozhodnete pro levnější variantu - bez PP, tak opět radím, vy si radši nic nepořizujte. Většinou je důvod, že PP nemá. Nemoci, vady,... Někdy jen lenost chovatele. Ve většině případů se tím akorát podporují množitelé. Pokud nevíte, o co se jedná, radím, najděte si to na googlu. A že chcete zachránit nebohé štěňátko z množírny? A čemu tím pomůžete? Podpoříte množitele a budou se rodit další a další, dokud fena nepojde.

Další kapitola jsou lidé s nepapírovým psem, kteří shání/nabízí psa na krytí. Proč? Jako by nebyly psů plné útulky. Tohle mi přijde TAK sobecké.

Takže shrnutí, klidně si vezměte psa bez PP, ale zjistěte si, proč ho nemá, odkud pochází a buďte tak hodní, nechte ho vykastrovat. A jestli pak skončí v útulku jen proto, že vlastně není takový, jak jste si představovali, rozběhněte se co nejrychleji proti zdi a nebrzděte.

A tohle je ta moje línající, otravná, smradlavá, ale naprostě skvělá, psice

Tak jsem zjistila, že se někomu nechce hledat, co je množírna, tohle je množírna:

A s dovolením jeden článek o nich http://www.stop-mnozitelum.cz/triky-mnozitelu.html

CV - Takhle prosím NE

Dnešní moudro bych věnovala tomu, jak NEPSAT životopis.

Žádáte o spolupráci s překladatelskou agenturou na pozici hosteska/tlumočnice? Buďte tak hodní, napište, jaké jazyky ovládáte, ani národnost by nebyla úplně od věci. On na druhé straně počítače je chudák, který se musí ozbrojit vidlemi a kydat naprosto nepotřebné e-maily od těch použitelných. Po několika hodinách zoufalství a občasných záchvátů smíchu se může stát, že prostě nějaký nadějný přehlédne, protože mu zrovna opakovaně spadne hlava na klávesnici.

---

Sedmistránkový životopis s celým životním příběhem taky není to pravé. A e-mail bez životopisu, nebo s životopisem napsaným přímo v něm taky práci neusnadní. Za přiložené CV v PDF bych vám snad tu práci hned dala.

Další perlou jsou e-maily bez kontaktu na dotyčnou osobu, když je to posláno pomocí serveru, na kterém byl inzerát - kontakt se nezobrazí.

Fotky by byly vhodné takové, kde jste oblečené a jde vidět hlava (velké plus je, když je vidět zepředu), ne prsa a zadek. Ani stehna vám práci nezajistí.

A prosím, toto NE. To už nikdy nechci zažít.

Špatná nálada není deprese

Toto téma týdne mě donutilo reagovat. Je to malinko mimo téma blogu, ale asi si to říká i o další kategorii, kde budu chrlit svoje nelondýnské myšlenky. Co taky dělat 7h denně na praxi, kde pro mě není práce. Když za den vyřídím jeden překlad a dám několik kulatých razítek, považuji to za vytížený den. Jeden by řekl, piš seminárku, ale na to bych mu odpověděla, že nikoli. Nejlépe se pracuje ve stresu. Toť k morálce prokrastinátora.

---

Už mám po krk v depresích se topících holčiček, kterým rodiče dávají tak malé kapesné, že jim nezbyde na chlast a cigára a píší o tom srdceryvné příběhy. Nešťastně zamilovaných dětí, které mluví o sebepoškozování a pak se složí na odběru krve. Deprese je nemoc, tohle je puberta smísená s rozmazleností. Pokud tak toužíte si ublížit, dejte si několik výchovných facek.

Zaměňování špatné nálady a deprese je už klasika. Můžeš ráno vstát? Ano, tak se přestaň litovat.

Ovšem nikdy bych netvrdila, že dítě nemůže mít problémy, vážné problémy. Věta, co tě v tomhle věku může trápit, popř. tvoje problémy bych chtěl/a mít, mi způsobuje nutkání dotyčného opakovaně udeřit do obličeje. Už to, že je to nemoc znamená, že si to dotyčný nevymyslel. Jen jeho tělo netvoří potřebné látky, které by tvořit mělo. Zesměšňováním jeho problému se to akorát zhorší.

Nemám s depresí osobní zkušenost, ale podle toho, co jsem viděla, bych nedávala samoléčbě moc velkou naději. Pokrytců, kteří se vysmívají psychologům/psychiatrům, už naštěstí tolik není. A pro ty, kteří stále neví jaký je mezi nimi rozdíl - psycholog vás nechá vykecat, psychiatr napíše léky.