Včera měl drahý skoro volný den (ty 3h v práci mu tam šéf musel narvat, protože 27h za víkend prý asi není dost), tak jsme se shodli na tom, že bychom konečně mohli ochutnat fish and chips. Na ulici byla jedna restaurace vedle druhé. Celá škála asijské kuchyně. Jen z té anglické tam nebylo nic. Takže se vydáte na anglickou specialitu a skončíte v indické restauraci. Otevřela jsem lístek a začala hořce litovat. Klidně bych si mohla objednat štěněcí maso s šiškou z borovice a nevěděla bych o tom, ty názvy nenapovídaly o jídle nic. Díky Červenému trpaslíkovi znám Kuře Vindalů, tak jsem mohla vyloučit aspoň tuhle jedinou věc. Nakonec se naprosto neškodné zdálo Butter Chicken, a musím dodat, že to bylo fakt vynikající. Takže to dopadlo dobře a já si nepopálila vnitřnosti kořením.
O víkendu jsem se byla podívat na pokojík, který mi zprostředkoval šéf. To bych ani nebyla já, kdyby to byla prostě normální prohlídka.
Došla jsem tam, zvonek nefungoval, tak jsem se tam musela dobouchat. Otevřela mi nějaká žena, a že o ničem neví a dveře zas zavřela. Volala jsem šéfikovi, co to jako má být. Ten zavolal jí a já konečně byla puštěna dovnitř. Dům téměř bez oken a pokojík, kam se rozhodně nevejde postel pro dva lidi, pokud nejsou ze Somálska. Myslím, že po týdnu bych ještě vzpomínala na Abdula s láskou.
A teď se vrátíme domů, do našeho klidného prostředí plného lásky a tolerance. (Kde očividně nebudeme už jen 14 dní, ale ještě další měsíc, protože jsme prý nedali vědět včas, že chceme odejít. Přišlo mi logické, když nepodepíšu novou smlouvu, že prostě odejdu. Ono taky kdy to měl člověk nahlásit, když ji dali až po termínu, kdy jsme to mohli nahlásit.)
Že někdo myje vanu olejem asi ani nemá cenu zmiňovat, sama jsem se o tom přesvědčila, když jsem málem hodila záda. Fakt to klouže.
Ráno jsem si v polospánku vyčistila pleť a zapomněla jsem si odličovací tamponek na umyvadle. O několik minut později jsem ho našla před dveřmi. Během chvilky jsem v koupelně našla několik prázdných lahviček od šamponů, voňavek,… a dala to před dveře našich miláčků. Božka vyběhla křičíc: "Nou mý, nou mý!" a držela v ruce jednu z těch lahviček. Tak jsem řekla: "Fak jů, fak jů!" a zavřela dveře.
Dále hodlám všechno popřít, nechápavý výraz mi tu po těch týdnech jde bravurně.
A kdo ještě neviděl našeho pána, může pokleknout teď. Je moderní, takže turban a prostěradlo vyměnil za tepláky značky Adidas a mikinu Fred Perry.
Žádné komentáře:
Okomentovat