Budu nesmírně šťastná, až nebudu muset ty výlevy psát denně. Zatím tomu nenasvědčuje ovšem nic.
Tady bych si dovolila vložit varování pro své rodiče, chcete-li si nadále užívat poklidného stárnutí, nečtěte to, byla jsem drzá. A až si to přečtete, tak alibisticky říkám, že jsem vás varovala.
Včera jsem po večeři myla nádobí a myšlenkama jsem byla už v posteli. (Bylo kolem půlnoci, dřív se mi do kuchyně nepovedlo dostat.) Drahý stál vedle mě, když v tom vpadl do kuchyně Abdul a začal na něho mluvit. Doslovně mu řekl: "Mohl bys své přítelkyni říct…", což jsem fakt nevydržela a ozvala se, že mi to může říct sám. Co měl na srdci, bylo, že jeho drahé ženě nemám říkat, ať jde do prdele. Až mi nebude kazit život a naučí se mluvit anglicky lépe než cvičený šimpanz, ráda jí vysvětlím, co mě trápí.
Ještě jsem ten večer nebyla ani v koupelně a už začal s obviňováním, že tam někdo (já) nechal vlas. Už léta vím, že hádku s blbcem nejde nikdy vyhrát, ale v krvi mi kolovalo tolik adrenalinu, všechno se to už nasčítalo, a já měla pocit, že mi uletí hlava, kdybych mlčela. Zatím ještě v klidu a vší slušnosti jsem mu vysvětlila, že je to naprostý kretén a pokud mi bude házet odpadky před pokoj a obviňovat z věcí, které jsem neudělala, nenechám si to líbit. Dále jsem se zeptala, kdy bude nový sporák. Úplně se rozohnil, že ho nebude kupovat - z naprosto logického důvodu - sporák není můj a může mi to být jedno. Celkově z něho vylezlo, že tam může rozbít cokoli, protože to ničí není a tím pádem do toho nemáme co mluvit. Nepamatuju si, co jsem mu na tohle řekla, ale obsahovalo to hodně sprostých slov.
Co jsem měla na srdci, jsem řekla a odebrala se pryč. V tom na mě Božka vyjela s výrazem psychopata trpícího zácpou: "Dyrty vůman, dyrty vůman!" Za slov: "Alespoň nejsem blbá!" jsem se šla ponořit do vany a přemluvila nadledvinky, aby s produkcí adrenalinu laskavě přestaly.
A dobrá zpráva, máme bankovní účet, šéf mi pogratuloval, jak jsem dobrá, že jsem to za 3 měsíce zvládla a dal mi hájfájf.
Žádné komentáře:
Okomentovat