První pozdrav z nového. Pořád jsem ještě nemocná, takže jsem příjemná jak pokladní v Penny. Dost mi budou chybět naši spolubydlící, se kterýma jsme chodili pravidelně rozebírat Abdula k pivu. Ale oni se za chvíli budou taky někam stěhovat, takže by asi nemělo cenu nějak truchlit. Jen je to tu takové … jiné. Což je na jednu stranu fakt dobře. V to jsme doufali, že to bude jiné. Ale asi bych to nebyla já, kdybych věci brala, tak jak jsou a nešťourala se v nich.
Ten pocit, kdy se těšíte, že sebou fláknete do postele a prospíte celou noc, protože to půjde. Nebudete muset poslouchat rozvášněné stáří nebo střelbu a výbuchy skoro u hlavy. Ani křesťanské chvalozpěvy doplněné o rytmické třískání nádobí. Jen kapky padající na střešní okna a ticho. Sem tam siréna, alarm, letadla. Celou noc jsem nebyla schopná zabrat, ráno jsem byla svěží jako zelenina z již zmiňovaného obchodu. První noc se lidem usíná těžce normálně, takže tomu nepřikládám nějakou důležitost. A hlavně doufám, že se mi nesplní sny, které se mi tu zdály. Rozešla bych se s bývalým přítelem, se současným a ještě se spoustou chlapců, které ani neznám. Následně bych oškrábala lak z červené elektrické kytary a utíkala bych skrz domy před čímsi nadpřirozeným. Nutno podotknout, že jsem měla oblek Iron mana.
S majiteli jsme ještě moc nemluvili, ale dostali jsme se k příhodám z jejich bývalého spolubydlení, kde mimo jiné narazili na pár - Číňanka a Ir, kde Ir si velmi rád přihnul a žena ho za to mlátila. Téměř denně. Ta představa mě bude bavit ještě dlouho. Zatím jsem stále názoru, že jsou milí, děti mají vychované, za což jsem mimořádně vděčná. A co mě pobavilo nejvíc, jsou hrozní bordeláři, až takoví, že i mně to malinko vadí. Ale radši nepořádek a klid než nechutný nepořádek a pseudočistotného psychopata.
Abych nezapomněla, předevčírem, když jsem se potila v komatu, našel drahý pod botou maso. Co by bylo příště, koňská hlava v posteli?
Vzhledem k tomu, že oficiálně ještě bydlíme v našem starém domě, máme i klíče, tak zajdeme na návštěvu a provedeme pár neškodných žertíků, a budeme doufat, že mu to trochu hne žlučí. Stačilo mi, když mě potkal na chodbě a nejsladším (čti falešným, až z toho praskaly okenní tabule) hlasem na mě spustil: "Helloooo!", chtěla jsem odvětit: "Salám pyčo!". Zůstala jsem u strohého: "Hi… dick."
A tady fotky pokojíku, je malinký, sem tam se bouchnem do hlavy, ale máme tu všechno, co je potřeba.
Žádné komentáře:
Okomentovat