I následující den jsme se dychtivě vydali k vodě. A zas to byl vodopád. A dost známý, takže očekávání byla vysoká. Což se většinou ukáže být docela zásadní chybou.
"Hele, my musíme jít tudy, ono je to placený."
Takže jsem zjistila, že i přírodní úkaz se dá zpeněžit. A cestu "zpříjemnit" betonovými schody. Vážně jde někdo do přírody a chce jít po betonu? Výtah nebo eskalátory by nebyly? Taky milujete ty schody, které pravděpodobně navrhoval nasraný vozíčkář? Každý má jiný rozestup a ještě jsou tak blbě daleko, že nenajdete vhodný rytmus chůze a proklínáte nohy.
Měla jsem na sobě tílko a tričko, protože hory, netušila jsem, že bude takové horko. Jsem už poznamenaná rodinou, která mě nutí se teple obléct i na letní výstup Ještědu. Sundala jsem si triko a nechala si jen to tílko. Tělové barvy. Nevěřili byste, kolik zkoumavých pohledů za to člověk schytá. Příště si na něj snad namaluju i bradavky.
Když jsem prorvala foťák mříží, naskytl se i moc hezký výhled. Ne, když nejste vyloženě asociál, dá se tam slušně pokochat. Ale možnost spadnout přímo pod vodopád mi tam chyběla. YOLO, ne asi, nechci mříže.
Žádné komentáře:
Okomentovat