Nedovolená

Začalo to nevinnou větou kamaráda, který byl docela čerstvě po rozchodu, říkejme mu třeba Ondra.

"Nemám s kým jet na dovolenou, nejela bys?"

Proč ne, miluju cestování a přidružit se k někomu ze zadaných přátel je krajně nevhodné. Tohle zní skoro ideálně! Nadchla jsem se hrozně rychle, otevřela mapy a začala plánovat. A předhodila mu, kam chci a co chci vidět. Vzhledem k tomu, že se shodujeme skoro ve všem, bylo to až nechutně snadné. Návrhy jsme dotáhli společně, zajistili několik ubytování, vybrali pár záchytných bodů, kam chceme určitě a zbytek nechali volný.

Nikdy jsem pořádně nikam nejela, moc jsem neměla představu, co se dá zvládnout a co už bude trochu nereálné. Ondra moje megaplány moc neusměrňoval, takže jsem to brala tak, že se to zvládnout dá. Tea jsem hodila našim, jemu Ronalda nikdo pohlídat nemohl, tudíž se výlet musel přizpůsobit tomu, že s námi pojede i tento zrzavý Vepřoslav. Vzhledem k tomu, že jeho největší hobby je spánek, nejevilo se cestování autem jako výrazný problém. Muzea, zámky a podobné instituce, kde se nachází lidi, jsem stejně navštěvovat nechtěla, takhle jsem se nemusela aspoň vymlouvat a zakrývat své mizantropství.

Hlavní destinací bylo Slovinsko - Triglavský národní park. Když už se ale někam jelo, chtěla jsem z toho vytřískat maximum. Takže zastávky byly naplánované na Vídeň, Graz (A) /- ten teda jen proto, že jsem si ho pamatovala z první lekce němčiny, protože vědět, jak se řekně Štýrský Hradec patří k esenciálním znalostem každého, ne asi/, Jesenici, Starou Fužinu (SLO), Terst (I), cestou zpět jsme se rozhodli improvizovat a nezamlouvali další ubytování.

Na cestu jsme si neudělali řízky, ale upekli si domácí müsli tyčinky. Které krásně vypadly, výborně chutnaly, ale rozhodně neměly tvar tyčinek. Pro příště víme, že je dobré s sebou mít i lžíci. A nevěřit obrázkům.

V následujících dnech udělám výcuc zážitků a fotek, ať to nemusím vyprávět každému zvlášť, bylo to hodně intenzivní.