Good bye, melanin

Už roky si nebarvím vlasy. Jeden z důvodů byl to, že jsem za to nechtěla vyhazovat peníze. To se bohužel trochu minulo účinkem, protože nově nabytý pocit eko bio a totálně nejvíc nejlepšího přístupu k vlasům, mě donutil si kupovat kvalitní vlasovou péči.

Nic není krásnější než přírodní barva vlasů, ne? Nejsem si úplně jistá. Rok jsem byla dvoubarevná, dneska by se to dalo nazvat třeba ombre, u mě bylo sice inverzní, protože má přirozená barva je světlejší než ta, která mi odrůstala. Když si necháváte odrůst černou barvu, dá se s tím počítat.

Mé vlasové uvědomění mi kazil fakt, že má přirozená a eko barva je prostě hnusná. Mohla bych to řešit tak, že bych se začala oblékat do batikovaných maxisukní a stala se vegankou. Nechtělo se mi. Pořídila jsem si hennu. Henna na vlasy je vlastně usušená namletá rostlina, která se pak jen zaleje horkou vodou. Proces barvení vypadá následovně:

• Poproste někoho, komu nevadí, že vám hlavu potírá něčím, co konzistencí i barvou nápadně připomíná kravské lejno. Intenzivní zápach podobný senu tomu nepomáhá také.

• Připravte si rukavice, nepropustné, pletené jsou sice eko, ale od nabarvení dlaní vám to moc nepomůže.

• Nemáte-li kamarády, musíte si to na hlavu dát sami jako já. Předkloníte se nad vanou či sprcháčem a snažíte se zasvinit jen omyvatelné části koupelny. Ne vždy se to povede.

• Všimněte si, že rukavice máte připravené, nikoli navlečené. Nadávejte.

• Když si projdete tímto procesem, je nutné lejno zafixovat na hlavě igelitem nebo potravinovou fólií a hodit si na hlavu šátek či čepici, aby vlasy byly v teple. Váš vzhled bude vzbuzovat soucit. Můžete si hrát na onkologické pacienty. Trpte několik hodin. Čím déle, tím větší intenzita. Urtpení i barevného odstínu.

• Po několika hodinách se těšte na úlevu, ta ale přijde až po půlhodinovém drbání všemožného bordelu, který z hlavy ne a ne přestat stékat.

Kouzlo henny tkví i v tom, že nikdy nevíte výsledný odstín. Možné je, že jste hodiny trpěli pro nic. Horší ovšem je, když jste hodiny trpěli pro to, abyste pak vypadali, že máte žloutenku, a nebo velmi kladný vztah k pomerančům, ohni a žloutence.

Další příkoří, které nabízí, je to, že moc nechytá na šedé vlasy. Donedávna mi vlasy šedivěly jen na spáncích a místech, která normálně nejdou vidět. Dneska jsem vlasy honila na hlavě tak zoufale, jako Trump svoje tupé tupé. Myslím, že mám problém.

Babička byla staford

Já vím, omílá se to pořád dokola, papíry, množírny, útulky. Jenže tato studnice je prostě nevyčerpatelná! Slibuju, že na toto téma se už budu krotit, ale tomuhle nešlo odolat.

Cane cože? Jasně, u plemene by to možná vadilo, pokud byste chtěli chodit na výstavy a psa uchovnit, ale proč by to vadilo u vořecha?

Dodnes jsem naše psy představovala jako vořechy, ale konečně mi byly otevřeny oči. Ronald je stafford, jehož babička byla ridgeback. Teo je čistokrevný belgičák malinois s babičkou neznámého původu. Ale byla krásně hebká a to mu dodává ještě větší punc čistokrevnosti.

Jak jako, že CHS jsou množírny? Ten jemný rozdíl mezi množírnou a chovkou je, že chovatel musí oběhat výstavy, genetické testy atd., mít na to živnost. Množitel nemusí nic. Jen má "levná" štěňata, občas "čistokrevná" a občas "my jsme štěňátka neplánovali." Ale když už jsou, proč na nich nerejžovat, ne asi. A příjmy? Nelegální.

Kdyby měl každý tak omezené kognitivní schopnosti jako paní, tak tu budou pouliční smečky toulavých psů, protože udat takový počet je nemožné. A nebo by se muselo v útulcích zas začít utrácet. O to směšnější je, že se lidi s tímhle názorem ohání láskou ke psům, ke které žádný papír není potřeba. Není, to uznávám. Proto mám vořecha, pitomce, kterého nikdo nechtěl. Kdybych chtěla belgičáka, našetřím si, vyberu chovku a koupím si belgičáka. Já chtěla jen pomoct psovi, který byl na odpis.

Hlavně, že je pes nádherný. Standard plemene jako blázen. A že je pes křížený s jiným plemenem? No a co, je to to plemeno, které se mi hodí. Ostatní jste nechápaví idioti.

Oblíbený argument - na psa s PP nemáme peníze. Tak to hodně štěstí s veterinární péčí, kterou množírenský psík pravděpodobně bude potřebovat. Ono když se množí bez ohledu na příbuzenské vztahy a nemoci, je dost velká šance, že jste si pořídili časovanou bombu. Jak to vyřešit? Co zahrát na city na fejsbůčku a poprosit o peníze? Jistě najdete hodně fanoušků, kdo to s vámi budou prožívat.

Taky jsem dřív nechápala to haló, které okolo toho bylo, ale občas místo útoků a nadávek stačí číst, měnit názory a uznat chybu. Po nikom nechci, aby svoje namnožený psy zabil. Jediné, co očekávám, je, že se tenhle problém začne víc řešit a postupně se víc lidí rozhodne buď pro určité plemeno a nebo si skočí do útulku. Kde není poptávka, není ani nabídka. Jen to nejde ze dne na den.

Jsem pes, se s tim smiř

Jedna věc mi nedá spát už delší dobu, proč se lidi, kteří si pořídí dítě, tak často zbavují psa?

Už vám někdo řekl, že děti a psi spolu fungují velmi dobře? Občas se stane sice i nemilá věc, a to, že psovi je dítě úplně u prdele.

Nepopírám, že se nikdy nestalo nic vážného, psi lidi, včetně dětí napadají, ale jen málokdy je to vina toho, že se pes narodil jako kretén. Většinou z něho toho kreténa uděláme my svou ignorancí a neschopností se učit. Manželství krachují, je to snad důvod k tomu, že nikdy do žádného nepůjdeme? Předcházet riziku je rozumné, ale být paranoidní a vyhrotit klidnou situaci, to už k rozumu moc blízko nemá.

"Hlavně takový pes má být tak vycepovaný ze cvičáku, že by si nedovolil ani mrknout bez povelu..."

Cvičák, dril, lámání povahy. Na druhé straně totální absence respektu ke zvířeti, pochopení jeho signálů a toho, že pes není stroj na povely. Jak by vám bylo, kdybyste se snažili komunikovat s někým všemi vám dostupnými způsoby a jeho reakcí na to by byla ignorace a trest? K pohodě a vyrovnanosti to má velmi daleko, že? Je až s podivem, kolik trpělivosti s námi psi mají.

Když na psa zvýšíte hlas a on se odvrátí, nemá u toho potajmu zdvižený prostředníček a na zádech nášivku "anarchy". On se vás snaží uklidnit, konejšit. Že jste zabednění, to není jeho problém. Řvete na psa, aby přišel a on místo toho začne očuchávat zem? Hajzl, zase to dělá naschvál! Až přijde, tak ho ještě pěkně seřvete. Ne, nedělá to naschvál, i očichávání je konejšení, snaží se vás uklidnit. Mezi psy to funguje, nechápe, proč by to nemělo platit i na vás. A že někdo seřve psa za povel, který vykonal, ale vykonal ho dle jeho úsudku pozdě? Myslíte, že se mu příště bude chtít rychleji? Taky by se mi nechtělo přijít někam, kde místo vlídného slova a kusu žrádla čeká naštvaný idiot s pár urážkami.

A tak, než si psa pořídíte, zkuste o tom chvíli přemýšlet, zjišťovat informace. Bohužel je u nás stále ještě zakořeněná představa, že poslušný pes je jedině ten, který je výcvikem zlomený, ale tak to není. Respekt musí být vzájemný. Nedělejte ze psa dítě, nedělejte z něj ale ani vězně. Je to pes a psem chce zůstat.

Jsem se tak narodila!

Doba, názory, móda. To všechno se mění. A je to naprosto v pořádku, nechceme zamrznout na místě, vývoj je potřeba a byli bychom hloupí, kdybychom se tomu aktivně bránili.

Ale!

Něco o vzestupu a pádu vyspělé kultury jsem si musela myslet, když mi na fejsbůku vyskočil ODBORNÝ KURZ PUDROVÉHO OMBRE OBOČÍ. To je špatně snad na všech frontách. Za sebou máme éru leukemických obočí přemalovaných černou úzkou linkou, odeznívá móda huňatých přírodních obočí, proč, sakra, nechce ze zemského povrchu odejít tohle? Kdo chce mít většinu obličeje zabranou něčím, co vypadá jako oddělená orlí křídla? Vystínované housenky, které se co nevidět dotknou?

Jak asi vypadá člověk, který za výše popsanou věc dá 7500,-? Aby to nebylo málo, je to permanentní. Miluju tetování. A často slýchám: "Jak to bude vypadat, až budeš stará?" Hnusně, celá budu vypadat hnusně. Ale ne tak hnusně, jako někdo, komu uvadnou na obličeji tyto organismy.

"Své znalosti si ihned vyzkoušíte na živých modelech."

Tak nevím, je potřeba vyzdvihovat, že je model živý? Uznávám, že mi taky připadá dost nereálné, že by se tomu nezemřelý člověk nebránil, ale tohle vzbuzuje zbytečně moc otázek. Bude model omámený? Je to nevyléčitelný případ deprese a zabít by se chtěl tak jako tak?

"Jsme školeni nejlepšími mistry v oboru v zahraničí." Jeden z nich se jmenuj Sviatoslav Otchenash. Což je fér, protože otčenáše jsou asi častou reakcí na toto oživlé umění.

"Profesionální užívání anestetik." No, tak tím se mi aspoň zodpověděla otázka o příčetnosti modelů.

Náhodně stažená fotka z internetu pro představu. Poučný konec článku nebude, jsem na to v moc velkém šoku.

Ustojí to lidstvo?

Konec světa na dohled! Práci a hodnoty už nám dlouho kradou imigranti a do toho nám Lidl zasadil další ránu - nebude prodávat igelitky. Bože, jak se to dá vůbec zvládnout?

To za komunistů by se tohle nestalo! Wait what?

Panika, že nám vykácí lesy, protože Lidl se rozhodl mít tašky papírové. Jako další variantu nabízí i tašky opakovatelně použitelné, ale ty selektivně přehlížíme. Protože papír vlastně není ekologický! Možná jste si všimli, že taška není čistě bílá. To není, ty vole, multikulturní taška, snědá je totiž proto, že je z recyklovaného papíru!

"Proč nejsou zadarmo?"

Protože cokoli je zadarmo, nebo jen ve slevě, tak lidi berou útokem a hromadí a hromadí. Ne, že by to potřebovali, ale je to sakra (skoro) zadarmo! Nemohu dostat z hlavy historku o pánovi, co si nechává každou housku markovat zvlášť, protože na tom v součtu ušetří. Úplně vidim, jak z ušetřených peněz jezdí na nákup v lambu.

"Jak to všechno poberu? Takhle budu potřebovat těch tašek minimálně 5."

Jak by se vám teď hodil černoch z letáku, že?

"Do igelitky jsem dával PET flašky a nosil je do tříděného odpadu, to teď nebudu moct."

To by jednoho až dojalo, pán je ekolog, třídí. A taky kupuje zabalené v plastu to, co nám v Evropě teče přímo z kohoutku. Najednou to s tou šetrností tak žhavé není, že? A kontejnery na tříděný odpad jsou jako jehovisti, nikdy nejsou samostatně. Takže co dát petky do tašky a tu pak mrsknout do papíru? Na to nepotřebujete být inženýr.

"A co když bude pršet?"

Kdo si nedokáže s nákupem poradit v dešti, tak by pravděpodobně neměl ani mezi lidi chodit sám. Občanku vám dali?

Svět se tím nespasí, stejně se každých deset deka všeho balí zvlášť, gramáž obalu větší než gramáž jídla, ale prosimvás, se z těch tašek fakt neposerte. Stačí u nákupu přemýšlet a nedělat odpadu víc, než je nutné.

Chlupy. Všude.

Mysleli jste si, že pořízení psa se nijak nepodepíše na kvalitě bydlení? Já si to myslela taky. Kdybych místo minimalismu a světlých barev milovala bahno a chaos, bylo by vše v nejlepším pořádku. Takhle není.

Jeden pes dělá přiměřeně nepořádku, skoro si ani nevšimnete, že jste celí od chlupů a místo ponožek máte na nohou kožešinové bačkory. Děje se to totiž relativně nenápadně, postupně. Když se to znásobí dvěma, stačí otevřít vchodové dveře a ti dva špínonosiči zápasí o to, kdo vás zasviní víc.

Kožešiny nosí jen necitové, což naši psi rozhodně nejsou, snaží se kožichu zbavit svědomitě.

Abychom tu nemuseli denně pobíhat s vysavačem (ne, že bychom někdy něco takového dělali, ale mohli bychom), pořídili jsme vysavač robotický. Ráda bych napsala něco o pracujících strojích a umělé inteligenci, ale bohužel. Naši Roombu jsem byla nucena přejmenovat trochu pravdivěji, říkáme jí Dumba. Opravdu, jestli se někdo z vás bojí vzpoury strojů, tady se můžete cítit bezpečně. Než by vás dohnala, tak narazí do všeho, co je v cestě, pro jistotu tak 3x, kdyby mohla, narazí i sama do sebe.

Oba psi na ni koukají dost nedůvěřivě. Naráží i do nich. Ronald leží rád na pelíšku tak, že mu hlava přetéká do prostoru. A do toho jediného bodu, kde není chráněn pelíškem naše milá Dumba naráží. Teo na bezpečí pelíšku nehodlá spoléhat, Teo si lehá do rohů a nebo kamkoli jinam, kam má Dumba namířeno. A kdo schytá vyčítavý pohled? Já.

Ani jeden nedokážeme na to malé zmatené robotické nebožátko koukat déle než několik minut, takže ji pouštíme zásadně, když nejsme doma. I když občas nějaké epicentrum bordelu vyhodnotí jako překážku a pro jistotu se tomu vyhne, tak na ni nedáme dopustit. Co roztál sníh a z Tea se stal Bláteo, nasbírá denně tolik nepořádku, že se až stydím, jak málo jsem dřív uklízela. Člověk si myslí, že má doma koberce a on to byl jen bordel.

Co s ní?

Zima konečně pomalu ale jistě táhne tam, kam ji posílám asi tak od prosince. Do prdele. Slunečná sobota nabádala k dlouhé procházce a my se Ondrou rozhodli být páníčci roku, nechali psy doma a jeli venčit do útulku.

"Dejte nám nějaký hovada, ať si pak vážíme toho, co máme doma."

Dostali jsme pohublou fenečku vysokou asi jako Teo. Váhu měla tak dvoutřetinovou. Prý vydrží lítat celý den. Popsali ji jako nejtemperamentnější zvíře pod sluncem. Fenečka si to vyklusávala na prověšeném vodítku a občas sebrala klacek, který nám nabídla ke hře. Hlavou se mi honily myšlenky o výměně psů a morální stránce takové věci.

Nedalo mi to a na internetu jsem si našla, jak dlouho tam fenka je, podle pohublosti jsem soudila, že fakt krátce. A taky, je mladá, milá a totálně samovychovávací, ta tam dlouho být nemůže. Srpen 2016. OK, v čem je schovaný problém? A proč v srpnu nebyla ještě tak hubená?

Došli jsme na vojenský hřbitov, jediné místo s plotem, kde se pes dá pustit. Nemorální, ale moje sociální cítění vždycky trochu pokulhávalo. Naštěstí neměla potřeba hrabat, exhumace vojáků z první světový, to není úplně ten sobotní program, který bych si představovala. Místo paží a obratlů jsme jí tedy házeli šišky a klacky, nosila je zpět přímo do ruky a já přemýšlela, jak by se nám žilo se třemi psy.

Po nějakých 45 minutách nás házení už přestalo bavit, vzala jsem vodítko do ruky a šla k brance. Fenečka prošla mezi plaňkami a já byla vděčná za to, že je tak fixovaná na lidi a nechtěla se jimi zdejchnout už předtím.

Dorazili jsme zpět a mně to nedalo. Zeptala jsem se, proč je tam tak dlouho, protože je naprosto boží. "Nemá třeba separační úzkost?" Jiné vysvětlení jsem si nedovedla najít, ale doufala jsem, že to nebude ono. "To si piště, že má, proto taky vypadá tak, jak vypadá." Sakra.

Šli jsme se projít ještě dovnitř ke kotcům, jen co ji tam zavřeli, tak přecvakla do panického módu, intenzivně kroužila po kotci, udýchaná a naprosto nepříčetná a do toho štěkala jak pominutá. Lidi vůbec nevnímala. Kromě své paniky pravděpodobně nevnímala nic.

A tak mi to od soboty vrtá hlavou a přemýšlím, jak by se jí dalo pomoct. Jestli je někdo, kdo by si mohl vzít psa a měl na něj tolik času a trpělivosti, aby s tím dokázal pracovat. Jsou jí maximálně dva roky, je hrozná škoda, aby se zničila vlastním strachem.

http://archa.zooliberec.cz/cz/utulek/psi/velke-feny/daikiri/0