20.02.2013
Mé čidlo na měření absurdna opět září rudě. A ano, opět za to můžou sousedé. To, že přes zákaz kouří v domě jsem už rozdýchala, ale že si tam přes jasný zákaz nastěhují dítě, to už je na mě moc. Ano, Abdul má dítě, ne s tou fešandou, se kterou žije, má ho s nějakou Angličankou. Takže vana není napuštěná 3x denně, ale tuším, že byla 5x. I v 6 ráno, proč ne. Dneska se špunt asi zase zatoulá.
Čekala bych, že si to dítko trochu vycvičí, přeci jen je to "jenom" holka. Omyl, slečna je ukázkový spratek, ječí, tříská dveřma, rozdává povely. Aspoň už nepotřebuji budík. Jen potřebuji uklidňující léky.
Včera Abdul zapálil "lampion štěstí", aby té malé kudlance udělal radost, a pustil ho vzhůru do oblak. Letěl pár metrů, pak se vznítil a spadl sousedům na barák. To udělalo radost naopak mně.
Ale i přes porušování všech možných zákazů v domě mu nepřijde hloupé nás napomínat za nepořádek v kuchyni - 2 neumyté talíře a pánvička. To naruší stabilitu vesmíru a slunce exploduje. Tím, že nemám potřebu s ním mluvit, nabyl dojmu, že neumím anglicky a mluví na mě hrozně pomalu, plácá u toho rukama a já se nesmírně bavím. Aspoň si nestěžuje mně, ale jen drahému.
Ještě přibyli další sousedé, nic proti nim nemám a snad ani mít nebudu, ale… Slečna nosí na doma společenské šaty a k tomu válenky. Klasický oděv pro vaření. A ten zvuk, když šoupá nohama o neumytou zem, z toho se mi rolují chlupy. Ona na mě asi taky teď nevzpomíná s láskou. Upravovala jsem se v koupelně a nepřišlo mi nutné se tam zamknout. Dveře se otevřely, ona si zvedla víko od záchodu a mně bylo hloupé na ni zavolat, protože bych ji vyděsila; tak jsem jen mlčky zírala a doufala, že si mě nějak v míru všimne. Naštěstí se otočila ještě, než se uvelebila na míse a všimla si, že není sama, ale rozhodně to bez šoku nebylo. A to jsem byla nalíčená, mé ego utrpělo nepatrnou újmu.
Další díl k přečtení ZDE.
Žádné komentáře:
Okomentovat