13.02.2013
Dnešní povzdechnutí věnuji našim novým sousedům. Přibyl nový obraz v kuchyni, normální hodiny vyměnili za nádražní a asi aby mi udělali radost, přidali tam i sošku velblouda. Hned vedle porcelánového kačera s kyticí umělých růží. Mé oko krvácí. Jestli se snaží o dietu a tohle je má odlákat od jejich lednice, funguje to očividně dobře, protože mi mizí jídlo z naší lednice. Zmizelo i struhadlo, ale i když mám bohatou fantazii, nedovedu si představit, co s ním chtějí dělat. Jejich výbava kuchyně by mohla dobře stačit i pro takovou menší školní jídelnu a struhadlo vážně měli svoje.
Přinesli svoji konvici na čaj, vypojili naši. Pak přestěhovali mikrovlnku na druhý konec kuchyně, toaster na místo mikrovlnky. Doufám, že jim to uklidnilo čakry a už tam nehodlají stěhovat nic dalšího.
Také po mě paní Velbloudová chtěla půjčit 10 liber. Ač jsem tvrdila, že mi lhaní nejde, tady to šlo samo. Nakonec si půjčila od sousedů a den na to chtěla dalších padesát. Aby to nebylo málo, přiblížila se ke mně pomalu na milimetr a vybafla s vyděšeným výrazem: "Don't tell Abdul!" Jestli mě bude ještě chvíli srát, tak to Abdulovi tellnu a ještě po ní fláknu kozačky, které mám před svým pokojem a jí nedají klidné spaní a musí je přerovnávat a ještě prosit souseda, aby mi řek, ať je uklidím jinam. Dneska sousedovi taky došla trpělivost a vyčinil jí za to, že si pořád stěžuje na ostatní a pak největší bordel dělá ona, takové množství kosmetiky, které má v koupelně se běžně dá vidět jen v drogerii.
Další sousedé diktaturu řeší po svém. Abdul rozhodl, že odpadky se budou dávat tam, kam řekl on a ne tam, jak jsme byli zvyklí a neustále jim ty jejich uklízí, protože oni se svého místa nevzdali. Vlastně mají muslimského otroka, za to je obdivuju. Já si na kozačky připíšu, že místo uklízení by je mohli ještě umýt.
Abych to shrnula, náš společný nepřítel nás stmelil a bavíme jak staří kámoši a konečně mám šanci mluvit anglicky.
Další díl k přečtení ZDE.
Žádné komentáře:
Okomentovat