06.02.2013
Poklidná procházka centem Londýna. No dobře, to bylo moc ironie i na mě. Auta houkají na všechno, co se hýbe i nehýbe. Taky bych houkala, kdyby všichni jezdili v protisměru. Řidičský um je tu tak skvělý, že se nemusí dbát ani na nějaká světelná znamení na semaforech. Všechna světla jsou vlastně zelená. Už jsem si taky zvykla a přecházet na opravdovou zelenou ani nezkouším.
Stále si říkám, že mě tu jen tak něco nerozhodí, ale když kolem vás projede rikša s rapujícím umělcem, stejně se údivu nevyhnete, ještě když u toho tak šibalsky mrkne mezi beaty. Jen co se z toho oklepu, vidím hlouček lidí okolo polonahého mladíka svázaného v řetězech. Přesně věc, kterou bych čekala před Národní galerií. Nakonec se ukázalo, že to není žádná sado/maso exhibice, ale jen vystoupení jakéhosi komika. Za to, že musel vystavit bradavky mrazu, jsme mu dali i nějaké drobné.
Peníze jsou tady vůbec podivné. Je hezké, že královna je tak uznávaná, ale vážně na mě musí ten její ksicht zírat z každé mince a bankovky? Možná mě to odnaučí mít peníze tak ráda. A že by bylo logické mít minci nejnižší hodnoty velikostně nejmenší? Nikoli, prostě trochu té anarchie v této konzervativní zemi být musí. Váha některých mincí by zabila i chodce, kdybych ji pustila byť jen z prvního patra.
A že jsem si tak laškovně postěžovala na spolubydlící? Už teď toho lituji. Včera se přistěhoval pár, očividně takového toho nejrozšířenějšího a ne úplně mírumilovného vyznání a hned začíná prosazovat své zásady. Moc se těším na setkání, kde budeme debatovat o používání kuchyně. Doufám, že k tomu bude i prezentace s obrázky. Možná by nebylo od věci, kdyby nejdřív použití sporáku vysvětlil své ženě. Včera to vypadalo, že tam připekla minimálně slona.
Není už nejmladší, a jak už to bývá, údržba je rok od roku těžší a koupelna se zaplnila od podlahy ke stropu kosmetikou. Očividně se přistěhovali s celým karavanem, tolik věcí, které přivezli, by nepobrala ani dodávka. Večer půjdu na zahradu hledat velbloudy. I v počtu 7 lidí nám zbyly v kuchyni volné skříně, ale na co volné skříně, když to jde narvat do těch již obsazených, Oni ještě neví, že schovat jídlo do mé skříně není zrovna chytré řešení, pokud nechtějí držet diety. Chodba se zaplnila obrazy s pouští, velbloudy a týpky obalených v utěrkách, přesně můj vkus. Já věděla, že tohle přesně tam ještě chybělo. Teď už to není jen dům, ale domov.
A jako odměna, pán s nachlazenými bradavkami:
Další díl k přečtění ZDE.
Žádné komentáře:
Okomentovat