04.02.2013
Ač máme pohodové spolubydlící, několik věcí mě nepřestane udivovat. Oni si o nás očividně taky myslí svoje, protože jakmile se objevíme v plném počtu dvou kusů, zmizí do svých pokojů. Když nás potkají v oslabení, tak se ale baví normálně. Ale to, že se v pokoji nikdy nezapomenou zamknout, mi nepřestává vrtat hlavou, já vím, že by se v Čechách mohly testovat alarmy a jiné bezpečností prvky, protože co neukradne Čech, nezvládne ukradnout nikdo, ale i tak, nevypadáme zas tak zákeřně.
Mezi jejich další záliby patří mytí nádobí po půlnoci, přemýšlím o skryté kameře, abych viděla, co tam s tím dělají, ale dosahuje to hlasitosti metalové koncertu. Občas si k tomu i zazpívají, proč ne že, v nájemní smlouvě je pouze zákaz hraní na hudební nástroje v době nočního klidu o zpívání ani zmínka.
Dalšími nájemníky jsou tu patří myši. Chtěla bych napsat, že jsou to černí nájemníci, ale v tomhle městě by to asi vyznělo jinak, než bych chtěla. My patříme mezi ty šťastnější, kteří jen slyší, jak si to myšky štrádují stěnami, zpívající duo ze zdola ty malé hlodavé svině i navštěvují. Myši lidi, ne naopak, aby nedošlo k nedorozumění. Hlavně že nám po zahradě chodí macaté kočky. Snažím si je spřátelit dávkami žrádla a pak je nainstaluju dovnitř.
Na stěně se nám tvoří boží znamení. Drahý tvrdí, že je to plíseň a hned to smyje, ale já si trvám na svém, je to nějaký vzkaz a ráda bych zjistila jaký. Jeden ze zamykajících se spolubydlících před 4 dny zmizel a mám dojem, že to spolu souvisí. Možná jen umřel a je stále v pokoji, jen my žijeme v omylu, že je venku, protože je jeho pokoj zamčený, za pár dní se to každopádně asi dozvíme. Zatím neslyším bzukot a ani nic neprosakuje stropem.
Další díl k přečtení ZDE.
Žádné komentáře:
Okomentovat