Proč nemůžu mít foodblog

Vlastnit blog je povinností každé holky. Foodblog je jen pro vyvolené, proto ho má už jen každá druhá. I já jsem uvažovala, že bych posunula svůj život tímto směrem, protože v kuchyni mě to baví. A nejen to, moje výtvory jsou nadstandardně dobré. Zruinovalo mě to natolik, že nemůžu chodit ani do cukráren, protože mi to moc nejede. A taky se z toho většinou poseru.

Nekupovat věci s palmáčem je dneska trend, jsem za to ráda, protože ani mně není osud planety ukradený. Dokonce jsem ekofašista a třídím, co se dá. Za maturitu jsem si přála kompostér, takže to už o něčem svědčí. Jenže já mám na palmáč asi i alergii. A protože je levný, je prostě všude. Takže děkuju panu Bláhovi za báječný zážitek s jeho zákusky. Fastfoodům jsem se začala vyhýbat už kdysi, když jsem se po každé konzumaci osypala a kašlala. Cukrárenská pomsta byla nečekaná.

A tak už si peču jen doma, peču když má někdo narozeniny, i když je nikdo nemá. Mám silně rozvinutý babičkovský syndrom a hodlám nakrmit všechny.

"Proč nepečeš na kšeft?" zaslechla jsem už několikrát. Kromě toho, že jsem líná si vyběhávat všechna povolení, je tu ještě takový malý problém.

Možná ne až tak malý.

Je docela i děsivý.

Mé výtvory musíte sníst dřív, než snědí ony vás.

"Hele, ten beránek je dost nakřivo." "Tak je to skopec, ne?"

Dva beránci byli málo. Jeden byl citrónový, druhý banánový. Chtělo by to ještě černého. Vzpomněla jsem si na sestřenčina přítele, jehož rodina je z Nigérie. Jmenuje se Nick. A tak vznikl beránick.

Někdy věci nejsou, jak se zdají

Doufám, že jste nezískali dojem, že když o výchově psů relativně dost vím, že svého psa zvládám (pře)vychovat. Takové věci se mi fakt nedaří. Ano, naučila jsem ho k dvaceti trikům, se kterýma můžu machrovat na každé párty, ale základní poslušností bych se vyšvihla radši. Také jsem ho odnaučila skákat za zuřivého štěkotu pod autobusy a tramvaje, leč pod náklaďáky by skákal stále rád. Možná jeho babička byla lumík.

Také na malé psy už skoro neštěká, jen táhne a snaží se mi podrazit nohy. Což je proti tomu, co vyváděl dřív, ještě docela krásné. Tím výčet pokroků uzavřeme. V momentě, kdy míjíme velkého psa (vetší než on, někdy stačí i stejně velký), spustí mix zvuků složený ze cvakání čelistí a zuřivého štěkotu. A taneční doprovod feat. Roteo je naprostá samozřejmost. Nenašla jsem způsob, jak pozitivní metodou zastavit zuřivost ani rotaci, až jsem objevila způsob, který funguje vždycky. Jenže má tu drobnou nevýhodu, že ostatním účastníkům samovolně vytáčí číslo na Kubišovou. Milého Teánka v rotaci zastavím nohou. Což vypadá, jako bych svého pejska nakopla. Tím získám zlomek vteřiny, kdy zavnímá a dá se s ním pracovat. Ač to pro přihlížející může vypadat všelijak, Teo to ani nezpozoruje, protože když mu náhodou malinko přišlápnu nohu v bdělém stavu, nebo do něj narazí Ronald, udělá tak ublíženou scénku a tváří se jako největší mučedník. Tohle je mu jedno.

Karmě to ale jedno nebylo, karma mi dala sežrat.

Šla jsem do čajovny zkratkou, kde běžně nebývá ani noha. Tentokrát tam byl připravený dav. Protože bez davu by mé vystoupení nemělo takové grády. A tak už zbýval jen další klíčový účastník nadcházející podívané. Za plotem vyběhl rozzuřený rottweiler, který vyděsil nejen Tea, ale i já pocítila lehčí potřebu si vyměnit spodní prádlo. Teo ječel na rotwika, já ječela na Tea. Tím jsme upoutali pozornost a půda byla připravená. Rotujícího dvaadvacetikilového Idiotea nebylo možné odtáhnout tak, abych si o něj nerozbila ústa. Má ladně vymrštěná noha se setkala s Teovým stehnem poněkud rychleji, než jsem očekávala. On si nevšiml ničeho, já si všimla intenzivní bolesti malíčku. Protože nejsem nelida, nastavuji mu nohu z boku, pěkně v celé šířce. Což při velikosti mých nohou, díky kterým dostávám často nabídky od fetišistů, prostě už tak drastické není, protože se váha rozloží.

Jen si tak říkám, jestli bych si neměla pořídit pevnější obuv, malíček mě stále bolí.

(Radši ještě přidám poznámku na závěr, aby to nevyznělo tak extra cynicky, fakt bych tomu troubovi záměrně nikdy neublížila, ať z něj mám sebevětší srandu, je to muj milovanej zachráněnec a kdyby mu chtěl někdo něco udělat, tak ho seřežu. Ne Tea, toho dotyčnýho.)

Najdi deset rozdílů.

Všiml sis, že má ta dýně stejnej tvar jako Teova hlava?

Co s granulemi nezažijete

Přátelské upozornění na začátek, fotky jsou nechutné. Příště se nalíčím.

I když pes není zvíře z volné přírody (nežijete-li na Ukrajině), rozhodli jsme se, že ty naše budeme krmit masem. Syrovým. Vlka ve většině plemen nemá cenu už hledat, u Tea bych hledala spíš lišku, u Ronalda prase. Přesto oba dali sbohem granulím a dali se na raw stravu. Hipsteři.

Není to sice tak snadné jako krmení granulemi, je potřeba rozmanitost a správný poměr masa, kostí a vnitřností, aby se nezatěžovaly třeba ledviny. Jsou na to tabulky, ale i tak je lepší po půl roce zajít na odběry a nechat psovi udělat rozbor, jestli jste mu nezničili zdraví. A taky mít ještě jeden mrazák. Jeden na lidské maso, jeden na psí. Pro větší efekt doporučuji dopnit i nápisem a obrázkem.

Krmení masem odkrývá stále nová dobrodružštví, pojďte se sami přesvědčit!

Závoz masa bývá každé tři týdny, což je ideální, dohromady mají kilo masa na den a víc než nějakých 25 kilo do mrazáku při sebelepší vůli a použití násilí nenarveme. Také máte radost, když vám přijde balíček objednaných věcí a tam najdete dárek? I s masem lze zažít takové věci. Jen si nejsem jistá, jestli to byl dárek, nebo pomsta.

hešteg nofilter nomakeup ohdeer bloodeagle

Když si objednáte celou kachnu, přijde vám celá kachna. Jakože fakt celá, i s hlavou. Objednáte-li si kachny dvě, budou zmražené spolu. Romantika. Jenže nechte si pak v lednici kachnu 3 dny a déle. Není to čerstvé maso pro lidskou spotřebu, první den maso jen zavání jako maso, druhý den už neradi lednici otvíráte, třetí den se snažíte nepoblít, když sledujete, jak to vaše chlupaté popelnice s chutí žerou. Jak ale rozdělit dvě perfektně primražené kachny? "Co když půjdu dolů a ty je hodíš z balkonu?" Navrhl pan inženýr Ondřej a běžel pod okno. Bydlíme v třetím patře. Kachna zažila poslední let doprovázený mým dospěláckým smíchem a brutální ránou po dopadu, která vzbudila pozornost kolemjdoucích. A kachny se oddělily!

"Haha, co kdybych jim koupila býčí penis?" "No, klidně to kup, ale já se toho nehodlám účastnit." A tak jsem do košíku vložila kilo býčího penisu. Když jsem ho včera vyndávala z mrazáku, rozhodně se nezdál kilový. My ženy tohle prostě poznáme. A taky že jo, penisu tam bylo přes dvě kila. Pomoc, tahle legrace se mění v noční můru. Ptát se vás, jestli jste si už zkoušeli porcovat penis je asi zcestné. Každopádně nepoblít se byl výkon. Minimálně já jsem to nakonec dokázala. Teo s tím zápasil v kuchyni dobrých deset minut, Ronald si tu ohavnou věc vzal do pelíšku. A žvýkal, slinil a vydával zvuky tak nechutné, že pohled na penis se nakonec zdál jako příjemná věc. Po čtvrthodině intenzivní konzumace se poblil. Hodil to všechno zpět do pelíšku. Poblil se hlavně proto, že ani po několikaminutové likvidaci se ta věc prostě nechtěla rozmělnit. Bon appetit!

Daruji čichové buňky

Že Teo je variabilní jméno a jde naroubovat téměř na všechno, jsem už zmiňovala. Ronald, bohužel, takhle zábavný není. Věřím, že tady hraje jistou roli nomen omen. Teo, neposedný pes s mimikou oscarového herce a pak Ron s výrazovými prostředky Kristen Stewart.

Jediné, co se nám povedlo, je Magneteovi pořídit parťáka - Wolverona. Vzhledem k jeho vražedným drápům, které pro pamlskek rvou i kusy kůže z rukou, ve kterých se nechází, to nemohlo být trefnější. Nic dalšího se nikdy nepovedlo, až doposud…

"Jak je možný, že Ronald páchne o tolik víc, když žerou to stejný?" Aneb když se domácí párty promění v boj o život. Jako jo, sice 90% našich přátel má židovsky tvarované nosy, máme je i my s Ondrou, ale plynování ve 21. století je prostě trochu přes čáru. Cykron B.

Bylo to asi před 14 dny, kdy jsem usoudila, že mě ty jejich spokojené obličejíky drásají a z Tea se stal Umyteo. Z Ronmadůra opět jen Ron. Přesto, že si to Odéron užíval, protože teplo, péče a masáž, nezůstalo to bez odvety.

Kromě smradu se přidalo nezřízené drbání a kousání srsti. Ok, to už asi nebude úplně v pořádku, výlet k veterináři tě nemine. "Poslední dobou se dost drbe." "A nesmrdí i víc?" Ne, nesmrdí, je jen přirozeně aronmatický.

Veterinář otevřel okno. Proč? Protože Yperon se brzy chystal udeřit v plné síle. Ta biologická zbraň měla totiž ucpané prdelní žlázy. To, co z něj šlo dny předtím, by se dalo pomalu nazvat parfémem. Jsou věci, které prostě zažít nechcete, tohle je jedna z nich.

Ale jinak jsou to chlapci rozkošní.

Testosteron na tebe, bábovko

Jsem hypochondr, to jsem ochotná si přiznat, ale jsem hypochondr s otevřenou myslí. Do určité míry. Když jsem se nasměrovala na stránku o psychosomatice a našla jako první příspěvek toto,

"Taky Vám připadá, že dnešní ´muži jsou zženštilí? Nechodí na vojnu, která by jim dle mého názoru prospěla, co jsem slyšela tak prý už není moderní se dvořit ženám, např. koupit ji panáku v restauraci, pozvat ji na schůzku ale na fcb si najdu její profil, pošlu zprávu a buď to vyjde nebo ne. Tak se mi zdá, že dnešní chlapci i dívky jsou o to kouzlo nechtěného ochuzeni ."

měla jsem malé nutkání opakovaně se tlouct tupým předmětem do hlavy. Leč nic tupějšího, než přispěvatelku, jsem nenašla.

Až mi to vehnalo slzu do oka. Já brečet můžu, jsem žena a mám to povolené. Ženy jsou slabé bytosti a emoce jsou jim tolerovány. Stačí, aby oko zvlhlo chlapovi, a je to konečná. Nikdo nechce chlapa s emocema! Citlivý přístup k partnerce i rodině? Ježiš, kdo o to stojí?

Vojna, ta je naučila, šmejdy!

Když už na ni nemusí, musíme se toho ujmout my, zachraňme muže pro další generace. Zvyšme svému partnerovi testosteron se třeba takovým "Hamburgerem". O co jde? O tohle: "Šikanovaný se zabalí mezi dvě matrace, sváže se a schodí ze schodů."

Více inspirace najdete zde.

"Chlapi se neoblíkaj jako chlapi, to dřív, to bylo úplně jiné." Tato věta často vychází z úst militantní matky, která je ženou asi jen proto, že si neumí nechat narůst penis. To se bohužel nedá říct o knírku.

"Dřív se lidi tolik nerozváděli." Ano, a radši přetrpěli život s někým, s kým jim není dobře. Svou frustrací pak možná i dětem vojnu nahradili. Lepší celá rodina s hádkami a fackami, než neúplná, ne asi.

Jsem otevřená cizím názorům, ale ať na to koukám z jakého úhlu chci, pořád to ne a ne rozlouskout. Válka je projevem síly, mužnosti? Nejsem si jistá. Válka je projevem pokřiveného vnímání, ega a touhou po moci.

Lidi, pohled na výchovu a svět celkově, se prostě mění. Díky bohu. Výchova se začala lámat z té "škoda rány, která padne vedle, moji rodiče to taky dělali a podívejte, jak jsem v pořádku" na výchovu, kdy s dětmi mluvíme, řekneme jim co nesmí, proč to nesmí a co můžou. Nejde něco zakázat s tím, že jsem to tak prostě řekla. Zvídavost je normální vlastnost, netřeba ji zabít.

Tak si, prosím, přestaňte stěžovat na chlapy a začněte u sebe. Třeba oholením knírku.

Výherní příspěvek z diskuze je pak zde, seberte děckám hračky a běžte jim koupit glocka. Na kino zapomeňtě, vezměte je na pitvu!

"Chlapi jako já už jsou rozebraní, noví za moc nestojej, tož to dopadá takhle. Svoje kluky vedu k tvrdčímu sportu, učím je bít se a nebát se, jak budou trochu starší, snad rádi čuchnou ke zbraním:-)
Od útlého dětství se mnou sledují drastické dokumenty, aby znali cenu svobody a křehkost života...
Víc pro zdravou společnost nedokážu udělat"

Good bye, melanin

Už roky si nebarvím vlasy. Jeden z důvodů byl to, že jsem za to nechtěla vyhazovat peníze. To se bohužel trochu minulo účinkem, protože nově nabytý pocit eko bio a totálně nejvíc nejlepšího přístupu k vlasům, mě donutil si kupovat kvalitní vlasovou péči.

Nic není krásnější než přírodní barva vlasů, ne? Nejsem si úplně jistá. Rok jsem byla dvoubarevná, dneska by se to dalo nazvat třeba ombre, u mě bylo sice inverzní, protože má přirozená barva je světlejší než ta, která mi odrůstala. Když si necháváte odrůst černou barvu, dá se s tím počítat.

Mé vlasové uvědomění mi kazil fakt, že má přirozená a eko barva je prostě hnusná. Mohla bych to řešit tak, že bych se začala oblékat do batikovaných maxisukní a stala se vegankou. Nechtělo se mi. Pořídila jsem si hennu. Henna na vlasy je vlastně usušená namletá rostlina, která se pak jen zaleje horkou vodou. Proces barvení vypadá následovně:

• Poproste někoho, komu nevadí, že vám hlavu potírá něčím, co konzistencí i barvou nápadně připomíná kravské lejno. Intenzivní zápach podobný senu tomu nepomáhá také.

• Připravte si rukavice, nepropustné, pletené jsou sice eko, ale od nabarvení dlaní vám to moc nepomůže.

• Nemáte-li kamarády, musíte si to na hlavu dát sami jako já. Předkloníte se nad vanou či sprcháčem a snažíte se zasvinit jen omyvatelné části koupelny. Ne vždy se to povede.

• Všimněte si, že rukavice máte připravené, nikoli navlečené. Nadávejte.

• Když si projdete tímto procesem, je nutné lejno zafixovat na hlavě igelitem nebo potravinovou fólií a hodit si na hlavu šátek či čepici, aby vlasy byly v teple. Váš vzhled bude vzbuzovat soucit. Můžete si hrát na onkologické pacienty. Trpte několik hodin. Čím déle, tím větší intenzita. Urtpení i barevného odstínu.

• Po několika hodinách se těšte na úlevu, ta ale přijde až po půlhodinovém drbání všemožného bordelu, který z hlavy ne a ne přestat stékat.

Kouzlo henny tkví i v tom, že nikdy nevíte výsledný odstín. Možné je, že jste hodiny trpěli pro nic. Horší ovšem je, když jste hodiny trpěli pro to, abyste pak vypadali, že máte žloutenku, a nebo velmi kladný vztah k pomerančům, ohni a žloutence.

Další příkoří, které nabízí, je to, že moc nechytá na šedé vlasy. Donedávna mi vlasy šedivěly jen na spáncích a místech, která normálně nejdou vidět. Dneska jsem vlasy honila na hlavě tak zoufale, jako Trump svoje tupé tupé. Myslím, že mám problém.

Babička byla staford

Já vím, omílá se to pořád dokola, papíry, množírny, útulky. Jenže tato studnice je prostě nevyčerpatelná! Slibuju, že na toto téma se už budu krotit, ale tomuhle nešlo odolat.

Cane cože? Jasně, u plemene by to možná vadilo, pokud byste chtěli chodit na výstavy a psa uchovnit, ale proč by to vadilo u vořecha?

Dodnes jsem naše psy představovala jako vořechy, ale konečně mi byly otevřeny oči. Ronald je stafford, jehož babička byla ridgeback. Teo je čistokrevný belgičák malinois s babičkou neznámého původu. Ale byla krásně hebká a to mu dodává ještě větší punc čistokrevnosti.

Jak jako, že CHS jsou množírny? Ten jemný rozdíl mezi množírnou a chovkou je, že chovatel musí oběhat výstavy, genetické testy atd., mít na to živnost. Množitel nemusí nic. Jen má "levná" štěňata, občas "čistokrevná" a občas "my jsme štěňátka neplánovali." Ale když už jsou, proč na nich nerejžovat, ne asi. A příjmy? Nelegální.

Kdyby měl každý tak omezené kognitivní schopnosti jako paní, tak tu budou pouliční smečky toulavých psů, protože udat takový počet je nemožné. A nebo by se muselo v útulcích zas začít utrácet. O to směšnější je, že se lidi s tímhle názorem ohání láskou ke psům, ke které žádný papír není potřeba. Není, to uznávám. Proto mám vořecha, pitomce, kterého nikdo nechtěl. Kdybych chtěla belgičáka, našetřím si, vyberu chovku a koupím si belgičáka. Já chtěla jen pomoct psovi, který byl na odpis.

Hlavně, že je pes nádherný. Standard plemene jako blázen. A že je pes křížený s jiným plemenem? No a co, je to to plemeno, které se mi hodí. Ostatní jste nechápaví idioti.

Oblíbený argument - na psa s PP nemáme peníze. Tak to hodně štěstí s veterinární péčí, kterou množírenský psík pravděpodobně bude potřebovat. Ono když se množí bez ohledu na příbuzenské vztahy a nemoci, je dost velká šance, že jste si pořídili časovanou bombu. Jak to vyřešit? Co zahrát na city na fejsbůčku a poprosit o peníze? Jistě najdete hodně fanoušků, kdo to s vámi budou prožívat.

Taky jsem dřív nechápala to haló, které okolo toho bylo, ale občas místo útoků a nadávek stačí číst, měnit názory a uznat chybu. Po nikom nechci, aby svoje namnožený psy zabil. Jediné, co očekávám, je, že se tenhle problém začne víc řešit a postupně se víc lidí rozhodne buď pro určité plemeno a nebo si skočí do útulku. Kde není poptávka, není ani nabídka. Jen to nejde ze dne na den.