Uživatelka XX se zúčastní události Chuck Palahniuk: autorské čtení povídky Románek.
Chvíle zírání do monitoru. Chuck v Česku? Omg, omg! Máte svoji modlu z dob mládí, kterou prostě chcete vidět na vlastní oči? Tak tohle je ta moje. Zvrácený padesátník z USA, srdcovka.
Koukám na Ondru. Nemohl si nevšimnout mého dětinského nadšění. Co na tom, že mají v práci frmol, bere si dovolenou. (Tímto bych se chtěla omluvit paní šéfové za způsobené nepříjemnosti, ale ono to bylo vážně boží!)
A tak jsme jeli na otočku do Brna , abychom si poslechli, jak nějaký týpek čte. Návrat domů po půlnoci ani vstávání po páté nás neodradilo.
Klasická D1 byla zasekaná, moje nervozita rostla, nechci ztratit tolik hodin na cestě a nedojet. Bych mu šla bušit na hotel, jen abych mu řekla "Hi!". GPSka nás chytře navedla okolo dálnice a stihli jsme v pohodě. Nikoli autor. Jeho GPSka nebyla tak prozíravá. Dorazil se zpožděním a pořadaté se omluvili, že se potřebuje najíst a trochu oddechnout. Když procházel, ignoroval lidi a bála jsem se, že přijdu o svého oblíbence.
Vevnitř se nedalo čekat, lidí bylo víc než kyslíku, tak jsme se šli protáhnout ven. Že je Morava samostatná jednotka, to vím už z posledně, ale stejně ty kulturní rozdíly ještě nedokážu přijmout bez mrknutí oka. Mamina 35+, a tak 75 kilo plus. Legíny navrhované pravděpodobně Dexterem, a nebo prostě jen chtěla vyzdvihnout ženství a menstruaci. Protože bílé legíny pocákané červenými fleky... nemám pro to racionální vysvětlení. Stejně jako pro tylovou sukni, kterou měla přes ně. A (asi) plyšáka na čelence. Vysoce dekorativní. Ale ani to neodstínilo pohled na rozeplou mikinu, ze které měla vyvalené poctivé ňadro, na němž měla přisáté dítě předškolního věku. Mnula jsem si oči dost dlouho, byla tam stále.
Konečně se začalo něco dít, šli jsme si sednout. Dozvěděli jsme se, že večer bude dvojjazyčný. Proč?! Věkový průměr byl maximálně 23 let (ano, byli jsme tam staří), v tomhle věku se moc nestává, aby lidi neuměli anglicky. A když jdou na anglické předčítání, je pravděpodobnost, že nebudou rozumět, téměř nulová. I po optání, jestli je třeba tlumočit, se nikdo neozval. Nevadí. Bude se předčítat po částech. Anglicky a pak česky.
Autor předčítal poutavě a srozumitelně. Slečna, která to četla česky, vypadala, že na pódiu moc být nechce. Zkracovala pasáže, četla na jeden nádech, takže poznat konec věty se moc nedalo a tón byl naprosto napřesdržku. Slyšela jsem jen občasné zaúpění z publika nad překladem, který rozhodně nepatřil k naprůměrným.
Po dočtení se otevřela diskuze, jsem ráda za odvážlivce, kteří se ptali. On odpovídal naprosto lidsky, přemýšlel o tom, byl vtipný, a je jedno, že je mu přes padesát a je gay, kalhotky bych mu tam hodila hned.
Nejvíc mi utkvělo, když vyprávěl o připravované knize/omalovánce. Krásný pragmatický přístup. Lidi si ji musí koupit, protože omalovánku knihovna půjčovat nebude, nepůjčíte si už vybarvenou omalovánku, ani od přátel. Každý si to chce udělat sám. Žádná koupě z druhé ruky. A taky většina to zkazí, takže si koupí dvě. Marketing done right.
Když se ptali na vztah k jeho dílům a k tomu, když je někdo předělá/zfilmuje, odpověděl, že k nim nemá vztah žádný. Že i to, co nám četl, pro něj už nic neznamená, akorát příjem. Jo, bylo mi to sympatické. Je svůj.
Ptali se ho, kde čerpá inspiraci, bez okolků přiznal, že poslouchá historky lidí, a když jich má na dané téma několik, dá to dohromady. Krade příběhy. A že se při kazdém letu modlí, aby nespadlo letadlo, ne dokud nebude mít třetí historku o "masturbation gone wrong", aby to mohl sepsat do příběhu. Těším se. A doufám, že letadlo nespadne ani pak.
Jen lehká závist kámošce, která se zeptala, jestli si s ním může podat ruku. Odpověděí jí bylo: "Why don't you give me a high five!" Následováno nerozhodností, jestli podat ruku nebo plácnout. Zvládli oboje!
