Když se něco stane jednou, může to být jen náhoda, když se něco stane dvakrát, stane se to i potřetí. Tak nějak zní moudro od přeceňovaného současného autora. A jak řekl, tak se stalo.
Poprvé jsem dýni dlabala v Anglii, sama. Podruhé jsme dlabali už dva. Potřetí jsem netroškařila, bylo nás rovnou pět! Pět pompézních uměleckých děl v jedné místnosti. A pak samozřejmě naše dýně.
Prohlásit "Neberte dýně, doneste chlast a jídlo," se neukázalo být dobrým tahem. Sežeňte 5 velkých hezkých dýní na jednom místě, fakt. Nakonec se zadařilo, byla i místa, kde nebyly ve slevě, takže jich bylo dost. Beztak budou mít teď důchodci plné sklepy dýní, protože byly jen za 15,- za kilo, neber to!!! Nevadí, že nejsou zas tak chutné. Jsou vůbec tyhle velké jedlé?
K velkým jsme přibrali i hokaido, aby párty byla dostatečně tematická. Gastropár byl ve svém živlu. Já pekla dýňové cupcakes, Ondra dělal dýňovou polévku. Bylo to tak dobré, že se nestihla udělat ani fotka.
Byla jsem odvážná a všechnu špinavou práci udělala téměř sama, zabít a vykuchat dýně je ta nejméně zábavná část, a taky máme fakt malou kuchyň. Není fat people friendly. Ale to my taky ne.
Ondrův tatínek nám půjčil profi nástroje na dlabání ovoce/zeleniny. Ano, takové věci existují. Zbýval už jen vybrat motiv. Aby se všichni shodli na jednotném tématu, bylo trochu nereálné, tak jsme nikoho nebuzerovali a tvořili, jak se nám chtělo. Psi věrně asistovali. Kusy dýně byly všude, kromě igelitu k tomu určenému. Věrný kamarád Teo ale všechny obcházel a popadané zbytky ekologicky likvidoval.
A tady je výsledek.
Žádné komentáře:
Okomentovat