Jsem jednorožec. Jsem naprosto jedinečná!
Celýou život pubertu se snažíte být hrozně výjimeční, co hůř, věříte tomu, že jste. Pak dospíváte a vlastně už si tak ani nepřipadáte, a ani po tom netoužíte. Většinou. Zlatý střed stačí. Nebo něco lehce nad ním.
Že mě loni touhle dobou začala bolet levá tvář a oko přesto, že jsem vlastně jakože naprosto zdravá, na to jsem si docela zvykla. Asi tak, jak se na chronickou bolest zvyknout dá. Ale přidala se k tomu bolest ucha, čelisti a nateklá uzlina. Zubař nebyl má první volba, v tomto ohledu můj masochismus není tak vyvinutý, šla jsem na ORL. Jako jo, mám to oteklé, ale ve shrnutí mi nic není. Na shledanou.
Tak jo, budu statečná, půjdu k zubaři. Už roky mi navrhuje vytrhnutí moudráku, který by mohl tohoto být i příčinou. Nádech, výdech. Zvedám telefon a druhý den jdu na konzultaci.
Po letmém prohlídnutí a obyčejném rentgenu nevidí nic, co by bolesti nasvědčovalo. Posílá mě na panoramatický rentgen a já se vracím do ordinace s nadějí, že mé trable vyřeší.
"Bych tě musel poslal na chirurgii (jo, tykáme si), na tohle si sám netroufnu."
V očích mám jasně zřetelné otazníky.
Ukazuje mi rentgen. "Ten zub je tam trochu hůř natočený." Ok, no biggie, jsem velká holka, to asi zmáknu. "A na konci kořenů má háčky." Do prdele, jak háčky? To mám za to, že jsem měla vždycky prdel z rybářů. Karma! Mé přesvědčení o trhání sahá na kliku a pomalu otvírá dveře ven z ordinace. "A tady" ukazuje na nějaká vlákna "to jsou obličejové nervy, jsou hodně blízko a hrozí porušení." Kámo, ani nepokračuj, radši budu žít s bolavým ksichtem, než s visící tvářičkou. Děkuji za snahu, třeba v dalším životě.
A co se nedělá o bolestech a symptomech? Negooglují se! U svého problému jsem nenašla nic. Jen nechutné obrázky a nemoci zubů králíků. Pro dnešek končím s internety.
Žádné komentáře:
Okomentovat