XXIX. Jak (ne)sehnat byt

Nevím, jak to chodí s hledáním spolubydlení v Česku, protože jsem se doteď schovávala v hnízdečku u rodičů. Ale ačkoli nejsem zrovna vlastenec mávající vlajkou a fandící všem sportovním zápasům, kde máme reprezentanty, myslím si, že to u nás prostě není až tak nadlidský úkol jako zde.

Dají se tu najít inzeráty i na moc hezké pokoje (a taky jsem dost snížila svůj standard) s příjemnými lidmi (což je oproti Abdulovi skoro každý), ale než se k nim člověk dobere… A když už se vám to povede, není to ani tak záruka, že si vyberou ke spolubydlení zrovna vás. Co si budu nalhávat, narostl mi arogantní výraz a mile nevypadám, ani když jsem opravdu upřímně milá. Sázím na drahého, který má ten typ obličeje, že ho máte chuť podrbat za ouškem a ulomit mu kus ze své svačiny.

Včera jsem psala SMS a domlouvala prohlídky bytu, pořád nerada volám někam první. Klasická SMS, pozdravím, představím nás, napíšu pár informací a zeptám se, jestli a kdy má dotyčný čas. Na strohou odpověď: "Yes." jsem nebyla připravená. Dáte si rýži nebo hranolky? "Ano." Asi tak užitečné mi to bylo.

Brouzdáte dál, hledáte už rovnou byty vhodné pro páry, vidíte něco ucházejícího za slušnou cenu. Po rozkliknutí se dozvíte nejen, že byt není vhodný pro páry (proč by měl být doubleroom pro 2 lidi, žejo), ale ještě je cena pomalu dvojnásobná. Nejlepší byl byt s opravdu drahými službami, ale hlavně že byl v ceně i toaletní papír. Doufám, že aspoň třívrstvý.

Když nenarazíte na žádnou z výše jmenovaných vochcávek, chce majitel jen Inda, Pakistánce, nebo prostě stačí, aby to byl muslim. A musí jíst jen halal jídlo, což jsem pochopila, že je jídlo povolené. Nemohu se nepodělit o to, co je zakázané. Neberte to jako výsměch, já se prostě jen ráda divím. Ukradeno z wikipedie:

• Vepřové
• Krev
• Zvířata poražená jménem jiného boha než Alláha. Vše, co bylo nabídnuto jako oběť modle, světci nebo člověku označovanému za "božského".
• Zdechlina
• Hmyz
• Obojživelníci
• Zvíře, které bylo udušeno, ubito k smrti, zahynulo pádem, probodnuto nebo roztrháno dravou zvěří.
• Jídlo, nad nímž nebylo vysloveno jméno Alláhovo
• Alkohol a jiné omamné látky

Tím, že drahý pracuje téměř pořád, chodím na prohlídky bytů sama a kolikrát se fakt necítím dobře. Jedna z prohlídek byla i v příjemné čtvrti, ale když vám otevře postarší Indka, která na vaše představení a podání ruky reaguje mlčením a čímsi, proti čemu je i leklá ryba vřelá, nepřidá to lepším pocitu. Pokoj byl velký, nebyl vyloženě špatný, každopádně to, že tam skoro mrzlo a majitelka tam chodila jen obalená v šátku a měla bosé nohy v pantoflích, mi naznačilo, že to s topením lepší nebude.

Nechci se radovat předčasně, ale možná jsme opravdu našli nové bydlení. Jeho nalezení jsme náležitě oslavili se současnýma spolubydlícíma a po návratu z pubu jsme sundali Abdulovi všechny obrazy, na jeho novou monstrózní mikrovlnku jsem mu dala špinavé nádobí a na hlavu velbloudí sošky půlku pomeranče.

Jo a taky už mi stačil nadávat a při hádce se začal chytat za koule a dělat jiná dospělá gesta. Opřela jsem se o plot a s úsměvem ho sledovala a když zabouchl dveře, se stejným úsměvem jsem mu zamávala. Jsem svině.

A na závěr trendy velbloud.

A jeden inzerát z mnoha na ukázku, že jsem si to nepřibarvila.

XXVIII. Mám nejlepšího šéfa

Když už to "doma" za nic nestojí, je mi to vynahrazeno v práci. Už jsem se otrkala, lidé si všimli, že nejsem až tak plachá a konečně jsem mohla plně propustit své rýpavé já.

Šéf je 28letý týpek s anglicko-indickými předky, pocházející z rodiny o osmi dětech. A baví ho rýpat víc než mě. Respektive se mu daří mě dokonale setřít. Ale je to motivace angličtinu zlepšovat a nenechat se tak snadno. Pozitivní motivace, tak to má být! Jsem ráda, že moje rýpání bere v legraci a vrací mi to i s úrokama, to už mě těší teda podstatně méně.

Dnes opět zlobil internet a já mám modem nejblíž, tak mě poprosil o restartování. Otočila jsem se na něj s vážným výrazem a dodala, že za to nejsem placená. Odpověděl, že praxe se skládá z mnoha věcí a kromě restartování obsahuje i nošení svačiny šéfovi. A ještě mě napomenul, že jsem to nezapla dost rychle. Při dalším restartování se mi dostalo zdviženého palce a pochvaly, jak už mi to jde lépe.

Který jiný šéf prochází kanclem a dává high five nebo "bro fist" svým zaměstnancům? Dokonce nám vaří kafe, a ještě do toho i zamíchá cukr a mléko a donese nám to.

Ze své kanceláře na mě volal, že mi posílá na účet milion, dodal, že to nemám řikat kolegovi, který sedí vedle mě a tak nechápavě koukal. Přišlo mi jen pár liber, tak jsem se ho šla optat, co se jako děje, že stále čekám. Prý mám čekat dál. Vynahradil to ovšem hudbou. Máme tu kolegyni z Peru, tak nejdřív pouštěl španělské pecky, kolegovi z Itálie zahrál část sountracku z Kmotra a mně pustil nějakou Bartošku, to jsem ho utnula a poprosila o Wohnouty. A už tam duněli!

Když jsem poněkud zaspala a přišla asi o hodinu později než obvykle, měla jsem tu kafe. Přirozená nedůvěra mi nedala a musela jsem se optat, jestli je s ním něco v nepořádku. Na to se mi dostalo odpovědi, že je v něm droga, po které budu chtít už jen telefonovat. Bohužel se tak nestalo. A ještě za mnou přišel, že mám psát blog pro naši agenturu. A první bezvadné téma bylo o rozporech mezi Kosovem a Srbskem, koukala jsem na něj tak nevěřícně, až mi nechal volnou ruku.

A co je úplně nejlepší, vyřešil problém s našim bydlením, kde nám nechtěli vrátit depozit, přestože smlouva vypršela, protože nám dali jinou, ještě nevýhodnější. Naštěstí jsme nebyli tak hloupí a nepodepsali ji. Každopádně agentura dělala stále tlaky s měsíční výpovědní lhůtou, kterou ale přece nebudu dodržovat, protože stará smlouva prostě vypršela, neplatí, hotovo a tečka. Šéf si smlouvu četl a jen slyším z jeho kanceláře směs smíchu a nadávek. Jak se ukázalo, on byl spoluzakladatel téhle agentury, ale jak sám řekl, druhý zakladatel byl kok*t, tak si sbalil svůj podíl a odešel. Chvíli ho tu předváděl, pronesl dalších pár nadávek a pak tam zavoval, vysvětlil jim, jak neprofesionální chování mají, všechno nádherně vklidu a tadá, depozit nám vrátí a můžeme odejít.

Snad stihneme odejít včas. Abdul už prý 3h poslouchá na plný kule modlitby a zpívá si je a od rána nikdo neopustil pokoj. V tuto chvíli se také stávám věřící a jdu se pokřižovat.

Edit:

Nakonec se ukázalo, že Abdul je nějakou dobu pryč a ty bezva modlící songy nechal hrát k našemu potěšení. Bůh žehnej pojistkám!

XXVII. Jak mi ruply nervy

Budu nesmírně šťastná, až nebudu muset ty výlevy psát denně. Zatím tomu nenasvědčuje ovšem nic.

Tady bych si dovolila vložit varování pro své rodiče, chcete-li si nadále užívat poklidného stárnutí, nečtěte to, byla jsem drzá. A až si to přečtete, tak alibisticky říkám, že jsem vás varovala.

Včera jsem po večeři myla nádobí a myšlenkama jsem byla už v posteli. (Bylo kolem půlnoci, dřív se mi do kuchyně nepovedlo dostat.) Drahý stál vedle mě, když v tom vpadl do kuchyně Abdul a začal na něho mluvit. Doslovně mu řekl: "Mohl bys své přítelkyni říct…", což jsem fakt nevydržela a ozvala se, že mi to může říct sám. Co měl na srdci, bylo, že jeho drahé ženě nemám říkat, ať jde do prdele. Až mi nebude kazit život a naučí se mluvit anglicky lépe než cvičený šimpanz, ráda jí vysvětlím, co mě trápí.

Ještě jsem ten večer nebyla ani v koupelně a už začal s obviňováním, že tam někdo (já) nechal vlas. Už léta vím, že hádku s blbcem nejde nikdy vyhrát, ale v krvi mi kolovalo tolik adrenalinu, všechno se to už nasčítalo, a já měla pocit, že mi uletí hlava, kdybych mlčela. Zatím ještě v klidu a vší slušnosti jsem mu vysvětlila, že je to naprostý kretén a pokud mi bude házet odpadky před pokoj a obviňovat z věcí, které jsem neudělala, nenechám si to líbit. Dále jsem se zeptala, kdy bude nový sporák. Úplně se rozohnil, že ho nebude kupovat - z naprosto logického důvodu - sporák není můj a může mi to být jedno. Celkově z něho vylezlo, že tam může rozbít cokoli, protože to ničí není a tím pádem do toho nemáme co mluvit. Nepamatuju si, co jsem mu na tohle řekla, ale obsahovalo to hodně sprostých slov.

Co jsem měla na srdci, jsem řekla a odebrala se pryč. V tom na mě Božka vyjela s výrazem psychopata trpícího zácpou: "Dyrty vůman, dyrty vůman!" Za slov: "Alespoň nejsem blbá!" jsem se šla ponořit do vany a přemluvila nadledvinky, aby s produkcí adrenalinu laskavě přestaly.

A dobrá zpráva, máme bankovní účet, šéf mi pogratuloval, jak jsem dobrá, že jsem to za 3 měsíce zvládla a dal mi hájfájf.

XXVI. Šílenství pokračuje

Včera měl drahý skoro volný den (ty 3h v práci mu tam šéf musel narvat, protože 27h za víkend prý asi není dost), tak jsme se shodli na tom, že bychom konečně mohli ochutnat fish and chips. Na ulici byla jedna restaurace vedle druhé. Celá škála asijské kuchyně. Jen z té anglické tam nebylo nic. Takže se vydáte na anglickou specialitu a skončíte v indické restauraci. Otevřela jsem lístek a začala hořce litovat. Klidně bych si mohla objednat štěněcí maso s šiškou z borovice a nevěděla bych o tom, ty názvy nenapovídaly o jídle nic. Díky Červenému trpaslíkovi znám Kuře Vindalů, tak jsem mohla vyloučit aspoň tuhle jedinou věc. Nakonec se naprosto neškodné zdálo Butter Chicken, a musím dodat, že to bylo fakt vynikající. Takže to dopadlo dobře a já si nepopálila vnitřnosti kořením.

O víkendu jsem se byla podívat na pokojík, který mi zprostředkoval šéf. To bych ani nebyla já, kdyby to byla prostě normální prohlídka.

Došla jsem tam, zvonek nefungoval, tak jsem se tam musela dobouchat. Otevřela mi nějaká žena, a že o ničem neví a dveře zas zavřela. Volala jsem šéfikovi, co to jako má být. Ten zavolal jí a já konečně byla puštěna dovnitř. Dům téměř bez oken a pokojík, kam se rozhodně nevejde postel pro dva lidi, pokud nejsou ze Somálska. Myslím, že po týdnu bych ještě vzpomínala na Abdula s láskou.

A teď se vrátíme domů, do našeho klidného prostředí plného lásky a tolerance. (Kde očividně nebudeme už jen 14 dní, ale ještě další měsíc, protože jsme prý nedali vědět včas, že chceme odejít. Přišlo mi logické, když nepodepíšu novou smlouvu, že prostě odejdu. Ono taky kdy to měl člověk nahlásit, když ji dali až po termínu, kdy jsme to mohli nahlásit.)

Že někdo myje vanu olejem asi ani nemá cenu zmiňovat, sama jsem se o tom přesvědčila, když jsem málem hodila záda. Fakt to klouže.

Ráno jsem si v polospánku vyčistila pleť a zapomněla jsem si odličovací tamponek na umyvadle. O několik minut později jsem ho našla před dveřmi. Během chvilky jsem v koupelně našla několik prázdných lahviček od šamponů, voňavek,… a dala to před dveře našich miláčků. Božka vyběhla křičíc: "Nou mý, nou mý!" a držela v ruce jednu z těch lahviček. Tak jsem řekla: "Fak jů, fak jů!" a zavřela dveře.

Dále hodlám všechno popřít, nechápavý výraz mi tu po těch týdnech jde bravurně.

A kdo ještě neviděl našeho pána, může pokleknout teď. Je moderní, takže turban a prostěradlo vyměnil za tepláky značky Adidas a mikinu Fred Perry.

XXV. I já bývám pozitivní

Přehlušování sousedů Rammsteiny mě po jednom albu přestalo bavit, tak jsem se vydala do přírody, sice to vypadalo na déšť, ale větší pravděpodobnost, že tu zmoknete, je, když vyjdete za sluníčka.

Necelých deset minut od baráku máme park, nezkoumala jsem ho nikdy hlouběji, chyba! Dneska jsem málem zvracela duhu, jak úžasné to tam je. Už na začátku parku jsem našla paní s prasátkem na kšírkách. Moc dobře vím, jak je to otravné, když k vám lidi naběhnou a ptají se na nezvyklého domácího mazlíka (měli jsme dřív dravce) a začnou si ho bez zeptání drbat. Tak jsem aspoň hezky pozdravila, zeptala se a začala si prasátko drbat. Je to dvouletá slečna jménem Francis Bacon.

Vydrbaná dosyta jsem šla do zahrad, o kterých jsem do včerejška neměla ani potuchy. Málem jsem se ukochala. Na každém kroku bylo pár veverek a rozhodně se o nich nedalo říct, že by byly plaché.

A tady už jsou zahrady a park/les. Ač to tak nevypadá, počasí tu bylo jen lehce nad nulou a chvílemi i trochu sněžilo.

Cestou zpátky proti mně jen pán na kole, které pomáhal táhnout trochu přerostlý pitbull. Za několik okamžiků jsem se stala obětí brutálního útoku tohoto agresivního plemene. Málem se nechal umazlit k smrti.

Po tomhle dni se cítím klidnější než buddhistický mnich, jedním slovem, úžasné.

XXIV. A římské číslice umím ještě dál

Doufám, že brzo bude konec bydlení s idioty. Přestali mě zdravit, takže mám aspoň trochu klidu, ale pořád to není dostačující. S šéfikem jsem se bavila a nabídl se, že mi domluví ubytování i za lepší cenu. Stačilo jednou v práci udělat něco užitečného a hned se ledy prolomily. (To je tak, když dostanete grafický tablet a lidi si pak myslí, že jste grafický mág. Chtěl loga firem, se kterými spolupracuje do stejného formátu/velikosti. Není nad malování ve windows.)

Nejenže nám tady někdo krade toaleťák, ten někdo má i tu drzost dát prázdnou ruličku před naše dveře. Velká záhada, kdo to asi bude. Ještě jsme si pořídili antibakteriální čistič do koupelny, po zjištění, že je téměř k ničemu, jsme ho přestali používat. Je v průhledném obalu, takže jde vidět, jak i přes to mizí. Neumím měnit vodu na víno, ale kradený prostředek se opět změnil na olej.

Ráno začala z bojleru téct voda, přestalo se topit a teplá voda taky neteče. Od toho momentu lituju, že jsem si vlasy neumyla večer. Teď bych z fleku dostala práci u McDonalds. Tenhle dům na mě vyloženě křičí, zmiz, dokud je čas.

Zpívající sousedi si nainstalovali na dveře od pokoje alarm. Zvenčí. Už nemám sílu ani dělat udivenou. Jestli ale bude ještě jednou pípat, opravím to kladivem. Závidím naším anglickým spolubydlícím, že můžou na prodloužený víkend odjet pryč.

Ze šňůry nám mizí kolíčky (kromě nás tam má šňůru už jen Božka). Jaké bude překvapení, až mechanicky opotřebovaná šňůra pod váhou mokrého prádla spadne. Po setmění se ozbrojím nožíkem a jdu pomoct mechanickému opotřebení. Jakékoli další zákeřné nápady vítám. (Jen nehodlám dávat do jídla projímadlo a podobně, ne, že by mi na nich záleželo, ale problémy bych tu měla nerada.)

A tady ukázka toho, jak to dopadne, když dáte tablet někomu, kdo nemá trpělivosti na rozdávání.

XXIII. Telefon, banka, byt a banka

Středa:

Skoro 3 měsíce, tak dlouho mi trvalo, než jsem si pořídila anglickou SIMku. Pořád jsem to odkládala, ale při shánění bytu je to docela potřebná věc. Co mě zarazilo, když jsem vešla do obchodu (ano ještě pořád je tu dost věcí, které mě zaráží), že ochranka za mnou zamkla dveře. Musela jsem vyplnit osobní údaje a dostala jsem SIMku, obyčejnou dobíjecí. Po zaplacení mi ten übersamec dveře zase odemkl. Oddechla jsem si velmi slyšitelně.

Nerada přiznávám, že jsme ještě nebyli schopní založit bankovní účet. Zkusili jsme třetí banku. Ozbrojeni dvěma ID průkazy, NI číslem a nadějí, že to bude stačit. Nedostatek se tentokrát objevil v tom, že jsme neměli domluvenou schůzku. Při domlouvání schůzky milý pan úředník popotahoval takovým způsobem, že jsem měla chuť zaběhnout pro odsávačku hlenů. Kde mimo Evropu je ještě zvykem smrkat? Nezažila jsem nikoho tmavšího, kdo by s tímhle úkonem byl seznámen. Otevřu tu školu "Nauč se smrkat, nebo tě kopnu zpátky do buše".

Večer jsme si byli podívat na nabídku jiného spolubydlení. Připadala jsem si jak v pohádce. Jen 2 spolubydlící, naprosto sympatičtí a 2 kočky. Byt útulný, atmosféra nepopsatelná, cena příznivá. Akorát, že nejsme jediní zájemci a taky nám smlouva končí 14. a oni mají volno od 26. Vyprávěli jsme, jak vypadá naše současné spolubydlení, a myslím, že nás litovali natolik, že by si nás tam i nechali. Možná se zeptám šéfa, jestli si do kanclu taky nemůžu dát postel.

Už 3 pokoje si stěžovaly majiteli na Abdula, tak uvidíme, co se bude dít. Sice se chci stěhovat tak jako tak, i kdyby ho vyhodili, ale to mi nebrání v tom, udělat maximum pro znepříjemnění jeho života.

Čtvrtek:

Dnes jsme měli schůzku v bance domluvenou na desátou, tak jsme se tam 10 minut po desáté ukázali a čekali jsme jen chvilku. Chtěli potvrzenou adresu, kde bydlíme, nájemní smlouva ale prý není dostatečný důkaz. Naštěstí to nijak dál už neřešili a začal se zakládat účet. Při zakládání se ptají na příjmy, kolik týdně utratíme za jídlo/oblečení, kolik platíme nájem, a kolik útržků toaletního papíru spotřebujeme za den. Naše aura musí mít fakt hodně divoké barvy, protože jim spadl systém a tím pádem jsme stále bez účtu.

Zvukový záznam zpěvu stále nemám v mp3 formátu (nejsem s počítači úplně kámoš), tak aspoň fotka Božky. Pro necenzurovanou verzi si mi napište.