středa 22. února 2017

Hlavně nepovolit!

Určitě jste už také byli také obětí internetové magie. Na youtube si pustíte svého oblíbeného interpreta a po několika písničkách posloucháte něco, co byste si dobrovolně nepustili a jen přemýšlíte, jak se to asi stalo. Koukáte na roztomilá videa koťátek a po chvíli sledujete vyřezávání abscesů. Jak říkám, magie.

A podobně se mi do newsfeedu dostaly články z instory.cz. Že je to plné hrubek a překlepů, to jsem ochotná přejít, je to bulvár, ale informační hodnota článků? K nezaplacení. Minimálně doufám, že za to autoři opravdu placení nejsou.

Je libo hledat podle tagů? Zkuste takovou "domáctnost." Opakovaný překlep přestává být překlepem?

Už jednou jsem si tam přečetla, jak seznamovat dva psy. Utkvělo mi to v hlavě velmi poctivě. Kdybyste váhali jak na to, tak vám to moudro předám. Ideálním se ukázalo to, když jednoho psa uvážete, a s druhým si před zraky toho uvázaného hrajete. Ano, takhle se, prosím, v psovi pěstuje pokora a láska. Jsem ráda, že nemají rady i pro mladé maminky.

Včera se mi dostalo rad v tom, že svého psa nemám rozmazlovat, neb by se mi to mohlo šeredně vymstít. Takže skopněte psy z gauče a pojďte si to přečíst. "Rozmazlování je jednou z nejčastějších chyb, které lidé u psů dělají. Lehko se pak stává, že pes nespí v boudě, ale nastele se vám do ložnice a přímo do postele. Potom už ho z ní nevystrnadíte! Pes se bude roztahovat a vy se budete krčit a ani se nevysíte." Nevysíte, ano, to bych brala jako velkou nevýhodu. Z představy, že má někdo psa v bytě a ne u boudy mi běhá mráz po zádech. Pes je určený k pobytu na zahradě, kdo si myslí, že pes v teple a ve společnosti páníčků je spokojený, tak se šeredně mýlí. Pes chce být na zahradě v zimě, v dešti, hrozně rád se tam nudí a taky miluje to, když nemá při mínusových teplotách podsadu. Pes ví, že k dobré obranyschopnosti se dopracuje otužováním.

"Další problém může nastat u stolu. Pokud pejska krmíte vším možným a taky mu dáváte jíst z talíře, jeho mlsným pohledům se neubráníte u oběda ani večeře. Namísto toho, aby si zalezl někam do kouta a hrál si s hračkou, bude čekat u stolu, poskakovat kolem vás, kňučet a možná i štěkat, dokud nedostane nějaký kousek!" To nesnáším úplně nejvíc, když si mě naši psi všímají, místo toho, aby popadli balónek a šli si někam do rohu hrát. Od čeho tu hračku mají. Se jim mám snad věnovat já? Nechápu, co dělám špatně, že občas od stolu dostanou chrupavku a nebo brokolici a stejně nežebrají. Budu se muset zeptat té guru psí výchovy, jak na to.

"Problémy mohou nastat i ve chvíli, když se potkáte se známými, kteří mají jiného psa. Ten váš se totiž bude chovat jako žárlivý partner! Když si jiného psa pohladíte nebo mu dáte nějakou pamlsek, ihned vám to dá najevo a po svém sokovi bude vyjíždět, ať už to bude vrčení, nebo se do něj rovnou pustí!" To se snadno může stát, pokud budete vychovávat psa podle instory. "Proto pamatujte na to, že čím více psovi dovolíte, tím víc si sám dovolí. A pak už nepůjde zastavit!"


A tak pokud si myslíte, že svou práci občas trochu šidíte, vzpomeňte si tady na paní, která dokáže vyplodit toto, a nebuďte na sebe příliš tvrdí.

Tohle je stará fotka, už je zavíráme na noc na balkon.

pátek 10. února 2017

Flexiteo

Brzy to budou tři roky, co jsem trochu nuceně adoptovala toho zrzavého debila miláčka. Jedním z prvních rozčarování, která mi přinesl, bylo to, že už mu stihli dát jméno a on na něj slyšel. Teo. Dost nezáživné. A taky evokující křesťanství. Paráda. Ale jak už to tak často bývá, nic není tak zlé, jak se nejdříve zdá.

Teo je totiž nejvariabilnější jméno ze všech!

Vyjadřuje-li emoce, ať už negativní, nebo chce jen láskyplně vítat vše v dosahu, dělá to zásadně tak, že rotuje kolem své osy a u toho buď štěká, nebo zuřivě vrtí ohonem. Měním jeho jméno na Roteo.

Rotuje-li moc dlouho, nebo mi leze na nervy jiným nešvárem, oslovuji ho Kokoteo.

Občas na zemi leží tak zvláštně rozteklý, že si přestávám být jistá skupenstvím svého psa. Rázem je z něho Tekuteo.

Fandíte X-menům? V tom případě si vám dovoluji představit nového hrdinu, říkáme mu Magneteo.


V zimě se mu kožich asi tak zdesetinásobil, působí mohutněji než Buřt, jak jinak na něho volat než Chlupateo.

Tragický výraz, kterým si získává srdce cizích lidí, mu vynesl jméno Trpiteo. Leč žádný můj soucit.


Dnes mě vzbudil dávivými zvuky. Zvrateo není má oblíbená forma psa.

čtvrtek 2. února 2017

Jsem sněhová vločka

Jsem jednorožec. Jsem naprosto jedinečná!

Celýou život pubertu se snažíte být hrozně výjimeční, co hůř, věříte tomu, že jste. Pak dospíváte a vlastně už si tak ani nepřipadáte, a ani po tom netoužíte. Většinou. Zlatý střed stačí. Nebo něco lehce nad ním.

Že mě loni touhle dobou začala bolet levá tvář a oko přesto, že jsem vlastně jakože naprosto zdravá, na to jsem si docela zvykla. Asi tak, jak se na chronickou bolest zvyknout dá. Ale přidala se k tomu bolest ucha, čelisti a nateklá uzlina. Zubař nebyl má první volba, v tomto ohledu můj masochismus není tak vyvinutý, šla jsem na ORL. Jako jo, mám to oteklé, ale ve shrnutí mi nic není. Na shledanou.

Tak jo, budu statečná, půjdu k zubaři. Už roky mi navrhuje vytrhnutí moudráku, který by mohl tohoto být i příčinou. Nádech, výdech. Zvedám telefon a druhý den jdu na konzultaci.

Po letmém prohlídnutí a obyčejném rentgenu nevidí nic, co by bolesti nasvědčovalo. Posílá mě na panoramatický rentgen a já se vracím do ordinace s nadějí, že mé trable vyřeší.

"Bych tě musel poslal na chirurgii (jo, tykáme si), na tohle si sám netroufnu."

V očích mám jasně zřetelné otazníky.

Ukazuje mi rentgen. "Ten zub je tam trochu hůř natočený." Ok, no biggie, jsem velká holka, to asi zmáknu. "A na konci kořenů má háčky." Do prdele, jak háčky? To mám za to, že jsem měla vždycky prdel z rybářů. Karma! Mé přesvědčení o trhání sahá na kliku a pomalu otvírá dveře ven z ordinace. "A tady" ukazuje na nějaká vlákna "to jsou obličejové nervy, jsou hodně blízko a hrozí porušení." Kámo, ani nepokračuj, radši budu žít s bolavým ksichtem, než s visící tvářičkou. Děkuji za snahu, třeba v dalším životě.


A co se nedělá o bolestech a symptomech? Negooglují se! U svého problému jsem nenašla nic. Jen nechutné obrázky a nemoci zubů králíků. Pro dnešek končím s internety.

pátek 6. ledna 2017

Pro pár blbých světýlek

Slyšíš to? A teď si představ, že oni to slyší ještě s větší intenzitou. A neví, co to je, jen se bojí. Ano, mám na mysli zábavní pyrotechniku a psy.

Nejsem pokrytec, jím maso a mléčné výrobky ne vždy kupuju z těch nejlepších chovů, takže tu nechci kázat o zakázání rachejtlí, ale malé zamyšlení by to přeci jen chtělo. Lidi, nebuďte takoví kreténi, využijte na odpalování prachů do vzduchu ten jeden den a neobtěžujte tím už týden před a ještě pár dní po.

Buřt už není jen hora sádla, momentálně se změnil v o něco více foremnou horu svalů, jenže jak to tak bývá, svalovci nejsou v racionálním uvažování nejlepší. On nepochopil, že ty rány ho nezabijou, jeho přesvědčení, že všichni umřeme, bylo tak silné, že se prostě nehodlal nechat venčit. S velkou neochotou vylezl před barák, tam na jeden zátah mohutně pomočil strom, který to kvůli tomu pravděpodobně na jaře už nezvládne, a chtěl domů. A chtěl tam tak vážně, že vší silou zabíral a zabíral. A i když má "jen" 30 kg, je to fakt náročné ho přimět, aby šel jinam.

Ono nejenže nechce jít, on se taky bojí, bojí se tak moc, že se mu zrychlí dech natolik, že začne sípat, klepe se a neví, co se děje. Měli jste někdy panickou ataku? Jestli ne, tak si toho važte. Tolik sprostých slov, která jsem za těch pár pyrodní vyslovila, jsem snad nestihla říct za celý předchozí rok, a to jimi fakt nešetřím. Jen na blogu musím, pro příště už vím, že rodině se odkaz na blog nedává!

Nebojí se všichni psi, jsem si toho vědoma, ale většina útulkáčů, která si prošla tím, co ti naši pitomci, to tak bohužel mají. Už se nebojí zvýšeného hlasu, nebojí se prudkých pohybů rukou, ale ono nejde všechno hned. A obávám se, že něco nejde vůbec. Taky už nejsou nejmladší a bojím se, že by ten stres jednou jejich tělo prostě nemuselo zvládnout.

Silvestr se dal zvládat jen na úkor sousedů, menší párty na bytě a o to hlasitější zábava. Ale fungovalo to, sousedy máme naštěstí chápavé a problém s tím nebyl. Okolo půlnoci ale už ani náš opilecký hluk podkreslený hudbou nestačil a Teo začal panikařit. Klasické zkoušení všech místností a hledání té, kde to nevybuchuje, bylo opět k ničemu, ale on ani Teo moc na racionální uvažování není. Nakonec to oba psi i s Ondrou zakotvili na záchodě. Párty hárd.


Každopádně bych vám chtěla do nového roku popřát co nejméně hádek a ať vás to nesrazí na kolena.

středa 4. ledna 2017

Očekávání vs. realita

Od dob psaní bakalářky se mě drží jeden z prokrastinačních koníčků - pečení. Ráda něco tvořím rukama a ještě radši mám jídlo, a funguje to velmi dobře. Nekriticky bych řekla, že až výborně. I když náhodně naházím do trouby ingredience, je to většinou aspoň průměrné.

A tak jsem se sebevědomě pustila do pečení dortu na silvestrovskou párty, na obrázku vypadal velmi dobře, letmé pročtení ingrediencí taky nehlásilo žádnou zradu. Nakoupila jsem a dala se to toho.


(Jako jo, teď vidím, že je to nějaká miniatuara dortu, ale napsat k tomu velikost formy by bylo o to logičtější.)


První má chyba byla to, že jsem si nepřečetla postup hned na začátku, všimla bych si určitých nesrovnalostí. Například toho, že autorce nepřišlo podstatné zamíchat do těsta mouku. Jakožto samostatně myslící tvor jsem ji tam přidala a byla nadšená, jak jsem se nenechala napálit.

Nadšení zmizelo ve chvíli, kdy jsem těsto lila do dortové formy, pokrývalo sotva dno. Třeba to ještě trochu nakyne, nebude třípatrový jako na obrázku, ale něco z toho vznikne. Nikoli. Při pečení se z těsta začalo uvolňovat máslo, nejdříve se vyplavilo na povrch, kde vesele bublalo a pak se prokapalo formou pryč. Takhle poctivě promaštěnou troubu jsem ještě nikdy neměla. Hezky to uvolnilo i zaschlou špínu. To by všechno bylo super, kdyby dortový korpus nebyl asi centimetr vysoký kus hmoty, která by zdárně mohla suplovat podrážky bot.

Tadá! Zbývá jen rozkrojit na tři patra. Práce pro neurochirurga.


Možná mohla paní, která není kuchařkou, ani novinářkou, ale matkou (!), dodat, že se jedná o dort pro jednu osobu, jinak si neumím představit, jak by z tohoto množství mohlo vzniknout něco, co má tři patra.


No jo, ale slíbila jsem dort a taky jsem měla už hotový krém, s tím musím něco udělat! S Ondrou jsme si zahráli na pejska a kočičku, vynechali nejedlé a slané ingredience a jako jo, povedlo se. Jen už nikdy nebudu péct podle nikoho, kdo si říká kuchařinka. To už bych rovnou mohla hledat inspiraci na mimibazaru. Je libo knedlíkovou pizzu?

Fotku nemám, tak moc dobrej byl, že se to nestihlo!

středa 21. prosince 2016

Pojďte se dovzdělat

Když už jsem nakousla facebookové stránky, budu v tomto duchu pokračovat. Jsem členem jedné, která nabízí práce a brigády. A je to peklo.

To, že tam všichni něco schání, to je to nejmenší. Občas mi zatrne, když to někdo napíše správně a považuju to za chybný tvar. Můj intelekt prudce klesá. I když… spíš prutce.

Pod každým příspěvkem se objevují zprávy ve znění "Info." "Mám zájem." "Kolik je plat." To i za předpokladu, že je inzerát vypsaný dost podrobně a obsahuje kontakt.

Nejčastější jsou tam ale nabídky stabilních firem se zázemím, totálně důvěryhodné, jen jaksi není napsaná ani náplň práce, ani firma, informace pošlou ve zprávě. A množství lidí, co na to skáče, je alarmující.

Velmi oblíbené je hledat práci pro maminku, manžela, přítelkyni či kamarády. Každý chce do firmy někoho tak samostatného, se ví.

Takhle vypadá průměrná poptávka.

"Ahoj shánim brigádu, za hotoví potřebuju do 12.1,,, 3000kc dik"


Tohle, tohle je ale level, který překvapí i otrlého uživatele internetu.

"SRDEČNĚ ZDRAVÍME.. KDO BYDLÍ VE VANSDORFU A JEHO OKOLÍ, NABÍZEJÍ SE DVĚ POZICE A TO DO PRÁDELNY - VANSDORF. . POMOCNÁ SÝLA - BRIGÁDNICE . HODINOVÁ SAZBA. cca. 85-90kč KAŽDÝ PÁTEK . VÝPLACENÍ. PROSÍM JEN KOREKTNÍ ZÁJEMCE. NÁSTUP IHNET."

Nakonec ještě zopakujeme názvosloví a hurá do práce.

Schánět
Vídělek
Deně či dení
12ti hodinové směny či 12ctky
Inventůra
Nabítka či nabýdka
Brigádně na HPP
Operátor výrobi

sobota 17. prosince 2016

Utíkej vkuse, utíkej

Tak nějak už tradičně v prosinci spamuju svými výrobky fejsbukové stránky tvořilek, občas i někdo něco koupí a když se zadaří, tak to i zaplatí. Ta temná stránka toho je, že se mi na zdi objevují fakt pekla. Kýč, který by v téhle intenzitě měl být už trestný. Veřejné ohrožování dobrého vkusu.

O to je smutnější, že když jsme konečně s Ondrou mohli jít spát dřív, scrollovali jsme tím asi do půl jedné. Znáte to, někdo má třeba amputovanou ruku, vy víte, že zírat na něj je nevhodné, přesto musíte.

Tato stránka mě poučila, že máme málo cukroví a moc vkusu. Zrovna dneska bych ocenila, kdyby to bylo naopak. Sežrali jsme si totiž všechno linecké. Jenže kdo by se na nás mohl zlobit, když bylo fakt dobré. Protože kvalita před kvantitou.


Fotky z blízka jsem už nedohledala, ale rozhodně to nevypadalo jako něco, co chcete jíst.

A co tenhle zplozenec pekla?




Máte doma ranní ptáče? Dejte mu něco, díky čemu bude vstávání nenávidět stejně jako vy.




Koupili jste stužky v naději, že zabalíte přátelům dárky a pak vám došlo, že žádné nemátě? Využijte to jinak!


A pak jsou na světě věci jako tohle. Urna, kam byl k poslednímu odpočinku uložen dobrý vkus? Ženy, radši ty těstoviny žerte, k tomu jsou určený.


Příště si ty perly budu ukládat hned, abych si ušetřila dvojité trápení.