Říká se, že je dobré se ze svých traumatických zážitků vypovídat. Nebo vypsat. Váhala jsem, jestli tuhle potupu nechám zamčenou ve své třinácté komnatě, ale ta tíha je moc velká a nerada bych, aby to odnesla moje psychika ještě víc. Včera jsem byla na vystoupení Heidi Janků. Ano, už je to tak.
Začalo to nevinně, parta mladých lidí si šla na víno a dobře se bavila, když se připozdilo, posunuli se o podnik dál. Sice je vyhlášený tím, že v něm je to samá puma, ale já tam chodím vcelku ráda. Je to prosté, tam se totiž mladá ještě cítím.
Z opilecké nepozornosti jsme zaplatili o 100% vyšší vstupné, než je běžné (t. j. celých 80,-) a na schodech si všimli, že věkový průměr je taky o nějaké to číslo vyšší. Něco jako když otevřete Tutanchamonovu hrobku. Pomalu a ostražitě jsme se sunuli dolů a tam se to stalo. Na parketu mezi nima křepčila Heidi. To je přesně ten moment, kdy váháte, jestli vyjde levněji opít se, abyste otupili smysly, a nebo oplakat těch 80 korun a zmizet velmi rychle a velmi daleko.
Jenže jsme hrdinové, takže nejenže jsme zůstali, ale šli jsme i tančit. Sebezapření level master. Starší lidé mívají večerku přeci jen dříve, takže po několika písničkách se odebrala zase zpět do hrobky. Ne, že by pak hudba byla lepší, ono směs Michala Davida a vánočních koled je fakt už pro pokročilé. Ale když jsme se do toho pustili, tak se nevzdáme.
Nejen zvukový doprovod byl podněcující, i vizuální vjemy stály za to. Po nějakém čase jsem nabyla dojmu, že tam bylo víc lidí, než zubů. A ty zuby nechyběly starším, o to to bylo smutnější. Nejvíc to tam ale rozjížděl mladík, který nejenže měl všechny, ale pravděpodobně i jeden chromozom navíc. Opodál (několik hodin) postával další mladý člověk (někdy si nejsem jistá, jestli nepřišli staří a jen z těch ostatních to mládí nevysáli). Celou dobu tam byl sám, popíjel a sledoval dění na parketu. U toho se usmíval. V následujících dnech budu sledovat novinové titulky a zmínky o vraždách.
Žádné komentáře:
Okomentovat