Tak nějak už tradičně v prosinci spamuju svými výrobky fejsbukové stránky tvořilek, občas i někdo něco koupí a když se zadaří, tak to i zaplatí. Ta temná stránka toho je, že se mi na zdi objevují fakt pekla. Kýč, který by v téhle intenzitě měl být už trestný. Veřejné ohrožování dobrého vkusu.
O to je smutnější, že když jsme konečně s Ondrou mohli jít spát dřív, scrollovali jsme tím asi do půl jedné. Znáte to, někdo má třeba amputovanou ruku, vy víte, že zírat na něj je nevhodné, přesto musíte.
Tato stránka mě poučila, že máme málo cukroví a moc vkusu. Zrovna dneska bych ocenila, kdyby to bylo naopak. Sežrali jsme si totiž všechno linecké. Jenže kdo by se na nás mohl zlobit, když bylo fakt dobré. Protože kvalita před kvantitou.
Fotky z blízka jsem už nedohledala, ale rozhodně to nevypadalo jako něco, co chcete jíst.
A co tenhle zplozenec pekla?
Máte doma ranní ptáče? Dejte mu něco, díky čemu bude vstávání nenávidět stejně jako vy.
Koupili jste stužky v naději, že zabalíte přátelům dárky a pak vám došlo, že žádné nemátě? Využijte to jinak!
A pak jsou na světě věci jako tohle. Urna, kam byl k poslednímu odpočinku uložen dobrý vkus? Ženy, radši ty těstoviny žerte, k tomu jsou určený.
Příště si ty perly budu ukládat hned, abych si ušetřila dvojité trápení.
