Snažíte se být pozitivní a nebránit se novým zážitkům. Jen tak, abyste neseděli doma na zadku a něco zažili. No a takhle jsem se dostala k letu balónem. On by asi každý letěl rád, ale když já mívám ve výškách závratě. Nevěděla jsem, že to nikdo z rodiny neví.
"U tebe by bylo jednodušší udělat seznam věcí, kterých se nebojíš."
Uznávám, že bylo. Nebyl to můj dárek, byl to dárek pro babičku, která si to vždycky přála (zbytek rodiny byl jako výplň, aby nemusela letět s cizími). Zrovna ta babička, která mi v dětství zakazovala jíst příborem, abych si něco neudělala, chodit rychle okolo stolu, abych si nerozrazila hlavu a hladit kočky, abych nechytla toxoplazmózu. Ke každému úrazu měla příběh své známé/ kamarádky, která se takhle zmrzačila/ zabila. A ta se výšek nebojí!
Dojeli jsme na sjednané místo, tam už si nás naložila posádka do aut a jelo se hledat místo, které by bylo vhodné ke startu. Bylo po dešti. A bylo také před deštěm. Řidič se ptal, jestli je to náš první pokus. Byl. "Většinou se to povede tak na potřetí nebo napočtvrté."
Dojeli jsme na louku a po dešti ani stopy. Začal se vybalovat balón. Konečně jsem viděla koš z blízka. A nelíbilo se mi, že rantl mi končil někde u pasu. Já vím, nemám mít nadvýšku, můj problém. Křečovitě jsem se držela a pilot ze mě měl docela srandu. Ale byl jinak mimořádně vstřícný.
Tohle je západ slunce s bouřkovými mraky a deštěm, to se nevidí denně!
Moc nefoukalo, což je asi dobře, ale takhle jsme se nepohnuli skoro ani o metr, nebo mi to tak přišlo. Ondra měl zaplou gpsku a podle ní to ukázalo, že jsme se odpohybovali o 8 km. Přistáli jsme na poli za barákem nějakých starších lidí. (V Držtěkryjích, to jméno je tak hezké, že ho tu prostě musím napsat.) Myslím, že pro ně to byl silnější zážitek než pro mě. Nadšeně sledovali vše okolo a vytrvali i po setmění, kdy už bylo vše zabaleno a my ještě byli pokřtěni na hraběnky a hrabata. Proč, to vyprávěl předtím, ale já mám trochu problém s koncentrací, ve škole jsem usínala i na přednáškách, které mě bavily, a nešlo s tím nic udělat. Což je trochu problém, když je ve třídě 7 lidí.
Křest vypadal následovně. Křtí se ve jménu vzduchu, ohně, vody a země. Pilot vytáhl zapalovač. Všichni se smáli. Smála se i babička, která byla první na řadě. "To bude hořet dobře, je to pěkně nataftovaný." smál se pilot, když bral babiččiny vlasy do ruky. Hořelo! Jo, fakt jsem do poslední chvíle myslela, že si dělá prdel, ale nikoli, všem nám opálil pramínek vlasů, uhasil to sektem a hodil po nás trochu hlíny. Sekt jsme dojeli nalitý do skleniček. Hlínu jsme nechali nepovšimnutou.
Let trval něco přes hodinu, vše okolo přibližně 4 hodiny, uteklo to neuvěřitelně rychle a líbilo se nám to moc.
A celý balón se vejde do batůžku. Na fotce pilot, kterému říkali hroch, nevím, jestli se tak i jmenuje, každopádně to na něj sedělo a hlavně - měl i triko s hrochem, to bylo kouzelné.
Žádné komentáře:
Okomentovat