Usoudila jsem, že štědré stipendium k odhalení krás království stačit nebude a rozhodla jsem se udělat šlechetný krok, aby všechny finance nenesl na svých bedrech drahý - najít si brigádu. Brnkačka, poptám se v ulici a někdo se mě ujme, proč by ne. Brzy si pořídím jednokolku, s vervou, jakou ty životopisy rozhazuji, si připadám už teď malinko jako Večerníček. Na chování manažerů si nemůžu stěžovat, to oni jsou opravdu milí, životopis si vezmou s úsměvem a se slovy, že se ozvou. Na oplátku se na ně taky usměju, poděkuju a chápu, že tady jsem nepochodila. Životopisy rozesílám i na inzeráty. Jaké bylo překvapení, že se mi na jeden ozvali. Nebylo to v nejvhodnější dobu, nějak jsem si četla a pak jsem se probudila. Zmatená teplem a adrenalinem z nadcházejícího pohovoru jsem na sebe načmárala něco abstraktního, tepláky vyměnila za formálnější kus oděvu a běžela na vlak. Ještě před odjezdem jsem se vyzbrojila mapou a optimismem, že je to místo moje.
Vlak dojel na stanici, s vyčerpáním jsem našla dočasný východ, protože ten stálý se opravoval, to zřejmě zapříčinilo, že okolí neodpovídalo ani v nejmenším mapě. Čas ubíhal a já pobíhala. Po deseti minutách chůze mi intuice jemně naznačila: "Ty krávo, spletla sis strany!", tak jsem se poklusem vydala zpět k nádraží a šla na druhou stranu. Doběhla jsem poslední, ale ještě jsem měla i tak pár minut k dobru. Při pohovoru mi bylo řečeno, tak nějak mezi řádky, že na držení tácku se sushi před restaurací nejsem dost atraktivní. Mé ego se o pár centimetrů scvrklo.
Překonala jsem se sama sebe (jo, i když jsem drzá, tak jsem neuvěřitelně stydlivá) a pokračovala jsem v ptaní. Zajela jsem na Wimbledon, jedna z nejhezčích čtvrtí, kde jsem zatím byla. V OC jsem prošla několik obchodů a nezávisle na sobě mě všichni odkázali na webové stránky daných značek. Nezbylo nic jiného, než to doma prozkoumat. Žádná volná místa tam ovšem nebyla. Podívala jsem se přímo na stránky OC, jediná volná pozice a jen na part-time, takže ideální pro mě. Už jsem žhavila klávesnici, když jsem si přečetla, že žadatel má donést životopis do prodejny. Vítejte v Hlavě 22.
Ale vzdát se ještě nehodlám, našla jsem si spoustu míst, které prostě uvidím. I když žiju v poněkud neideální čtvrti, pořád je tu nespočet míst, která za to stojí. Chtěla bych si z Londýna a celé Anglie pamatovat víc než jen burky a hádky vyhledávající spoluobčany. Tady bych volně navázala reklamou na svoje výrobky, brigáda jako brigáda. Takže kdybyste chtěl někdo něco vyrobit, zlobit se nebudu.
Žádné komentáře:
Okomentovat