Ráda se oháním tím, že ať peču cokoliv, je to dobré. Velmi dobré. Co ale už tak nevytahuji, je fakt, že jsem jinak hrozně nešikovná a cesta k dobrému výsledku je plná klacků pod nohama. Občas i dortů.
Posledně jsem zjistila, že do čokolády ve vodní lázni se nesmí dostat voda. Ani kapka. Zjistila jsem to pozdě večer, když jsem dělala krém a neměla už jinou čokoládu. Pekla jsem ve velkém a nebylo to pro mě. Brečet se mi chtělo jen středně.
K narozeninám jsem dostala boží formu na bábovku a ještě formu na dort. Vzhledem k tomu, že moje stará dortová forma by už asi neobhájila svou zdravotní nezávadnost, nová forma byla víc než vítaná. Díky ní jsem se tvrdší cestou naučila další věci. První z nich byla, že když píšou, aby se forma vyložila papírem, měla bych ji, sakra, vyložit papírem. Na máslo kapající skrz formu na spodek trouby jsem jen bezmocně koukala a větrala kouř, který se nechtěl přestat tvořit. Výsledek byl, přes všechna očekávání, skvělý.
Poslední kulinární fail mám ještě v čerstvé paměti. Dort pro bráchu k narozeninám. Zavrhla jsem všechny pokusy a pekla na jistotu, aby mě nic nepřekvapilo. Kromě toho, že v lednici není máslo. Po troše paniky se objevilo v mrazáku a mohlo se pokračovat. "Přimíchejte jedno vejce po druhém," stálo v receptu. Rozklepnu první, druhé, obě se šlehají do zbytku těsta. Třetí se nedalo tak snadno. Do zapnutého mixéru padá i půlka skořápky a já jen sleduju, jak se za jemných zvůků chřchřchř drtí a mizí v těstě. Nažhavila jsem své haptické receptory na nejvyšší obrátky a lovila jsem skořápkovou drť.
Krém jsem si nechala na další den, kdy už bude korpus odleželý a mé nervy odpočaté. Vzala jsem ho i se spodkem formy do ruky a přesvědčila se o její nepřilnavosti. Než dopadl na zem, projel mi před očima celý technologický postup přípravy a z úst se vydralo příznačné "Kurva!"
Čumím na dort, který kupodivu stále drží formu srdce, a přemýšlím, jak ho dostat na linku. A jak z něho dostat chlupy. Zachránil mě Ondra a dort zachránil nůž na pečivo, kterým jsem seřízla kontaminovanou vrchní část. Poslední část už jen spočívala v potření korpusu krémem, na tom jsem nic nezkazila, nikam jsem dort nenosila a radši se už držela dál. Jako dekoraci jsem zvolila nastrouhanou čokoládu. Na fotkách to vypadá skvěle, ve skutečnosti to ale vypadalo jako popadané pubické ochlupení. Restaurace pro slepé, tam by mohly směřovat mé kariérní kroky.
Utěšující fotka bábovky na závěr
Žádné komentáře:
Okomentovat