Každý je osobnost. Prosaď svou jedinečnost. Bla bla bla. Podobné věci slýcháme a čteme na každém kroku. Někdo by tu individualitu měl ale trochu zdůraznit i návrhářům oděvů.
Celý život mi činilo problém sehnat boty na své nohy. Pravda, spousta fetišistů mi nabízela výdělek za to, že po nich a jejich partiích budu dupat svou nohou, na kterou ani v zimě nepotřebuju do hlubokého sněhu sněžnice, přesto jsem tu velikost nikdy nevnímala jako výhodu. A nevnímám ji tak ani dnes.
Projděte si oddělení obuvi a najděte si mezi vystavenými botami pár, který vás nadchne. A pak ten samý pár najděte ve velikosti 42. Září na vás nápis XXL? Pravděpodobně ne. Když se zadaří, vytáhněte ty rozkošné boty a prohlédněte si je. Kde se před vámi najednou vzaly ty neforemné lodě, které by převezly desítky uprchlíků do bezpečí? Máte chuť se do boty schoulit a plakat.
Sehnat boty, které jsou v mé velikosti na délku, není ale ten největší problém. Ten opravdový boj nastává v momentě, kdy chcete najít botu, která se vám nesnaží z příčné klenby udělat klenbu.zip. Klínek pro pohodlnější chůzi? Jako nevím, v čem by to mělo pomáhat, moje postavení kyčlí je docela spokojené, když mám nohy na zemi rovně. A je mi jedno, že to nevypadá dost nadčasově. Odpružení? Ne děkuji, já umím chodit tak, aby moje nohy zvládaly odpružit samy. Design těla se mi zdá docela rozumný, ráda využívám jeho funkcí.
Věřte nebo ne, na prahu dvacítky jsem sehnala boty, které mi vyhovovaly ve všech směrech. A milovala je naprosto nepodmíněně. Obyčejné pánské hadrové najky za devět stovek. Po několika letech a stovkách kilometrů jsem jim zamávala a vyměnila je za stejný model. Měla jsem je další roky a nosila jsem je ještě teď. Trochu rozdrbané, ale podrážka naprosto v pořádku a bolest zad se nedostavila ani po dlouhých túrách. Sháněla jsem za ně už před nějakou dobou náhradu, ale tento model se už nevyrábí.
A proč o tom vlastně píšu? Byly mi ukradeny. Máme boty v botníku před vchodem do bytu. Má to tak každý druhý. Kdyby mi nezmizely ještě jedny nové boty, měla bych podezření, že bakterie v nich prostě začaly žít svůj vlastní život a usoudily, že je čas se osamostatnit a odešly samy. Každý víkend nám chodbu uklízí úklidová firma, tak jsem myslela, že to tentokrát vzali s úklidem trochu moc poctivě, ale nakonec to vypadá, že někdo vypáčil dveře a opravdu sebral jen moje dvoje boty. Uznávám, že to mě udivilo asi ještě o chlup víc, než když nám loni ukradli auto.
Žádné komentáře:
Okomentovat