Být hypochondrem v dnešní době a v naší zemi není jednoduché, to vám povím. Vlastně od konce června jsem víc nemocná než zdravá. Na začátku, kdy jsem měla teploty a měla jsem se učit na zkoušku, jsem si zašla k naší nové doktorce. V čekárně jsem kašlala tak, až na mě lidé koukali a přáli mi brzkou smrt, protože jsem jim rušila jejich hovory, kde a co Mařka dělá a taky s kým. Paní doktorka mi změřila tlak, napsala sirup a poslala domů. Proč poslechnout plíce, když máte tlak stodvacet na sedumdesát. Ale tak s kámošem paralenem a codeinem jsem se nakonec učit zvládla a postupně mi bylo lépe. Pár dní. Než paní doktorka odjela na dovolenou.
To jsem se dusila, až to rušilo ostatní členy rodiny ve spánku a tudíž jsem byla vykopnuta na pohotovost. Ne, že by to bylo až tak akutní, ale k naší zastupující paní doktorce jen tak někdo dobrovolně nejde, ale o tom později. Pan doktor se tvářil, že jsem ho zrovna vyrušila od psaní diplomky, ale poslechl si tuberáčka. Hypochondr byl uklidněn, že neumírá na černý kašel a tuberkulózu dohromady. Ale kromě poznámky, že mám na zádech asi nějakou vyrážku, mi neřekl nic. Tu vyrážku mám od puberty, akné se tomu říká. Každopádně jsem odcházela s prášky na alergii. Děkuji, asi.
O pár týdnů později jsem kašlala stále, do toho se mi vrátily teploty a unavená jsem byla pomalu i na spánek. Na naléhání jsem si zašla k té výše zmiňované paní doktorce. Doktorce, od které jsem kdysi odešla, protože mi tvrdila, že simuluju sníženou funkci štítné žlázy. Koukáte, co, jaký jsem boreček. Vy zmáknete ovládat maximálně příčně pruhované svalstvo, ale já, já mám nad svým tělem perfektní kontrolu. Srdeční tep si upravuju podle rytmu hudby. Její univerzální léčebná metoda tkví v tom, že všem radí, aby zhubli. Ano, sama nejsem zrovna příznivcem přeplněných tvarů, ale slyšet tohle od někoho, kdo si musí při vstávání židli ze zadnice sundávat násilím, to se nedá brát moc vážně. Na její obranu, mně to nikdy neřekla, já byla odjakživa ta anorektička. A ještě lepší metody má na zlomeniny. Bráchovi se povedlo zlomit si malíček, mám pocit, že dokonce nadvakrát. "Ovažte si to doma", zněla rada odbornice.
Jednu výhodu to má, čekárna byla docela prázdná. Když jsem u ní už seděla, stihla si vyřídit pár telefonátů, přečíst esemesku, sdělit mi, že když už to mám měsíc, není to snad tak akutní, abych si nepočkala na svoji doktorku a sestře přes dveře povědět, že se už těší, až jí skončí ten záskok, že je to hrozný. Ale aby mě setřásla, nechala mi udělat nějaký základní krevní test na zánět. Tam jsem byla dnes. Sestřička nastříkala desinfekci na tamponek a chtěla mi místo vpichu vydesinfikovat. Ale ráno holt ruce dělají, co se jim zachce, tak tamponek spadl na podlahu. Hbitě ho sebrala a vydesinfikovala (?) mi tím tu ruku a než jsem stihla jakkoli reagovat, měla jsem jehlu v žíle. Doufám, že v rámci úspor byla aspoň použitá. Dvě hodiny od odběru tu sedím a doufám, že ta boule, která se mi tam udělala, zmizí.
Žádné komentáře:
Okomentovat