Máme podzim, poprvé okouším tzv. londýnské počasí. V létě tu pražilo slunce a pršelo dohromady maximálně týden, teď týden prší už v kuse. Nepatrná změna. Zaplatila jsem si týdenní kurz angličtiny, zaplatili jsme výlet, protože má drahý nárok na ještě jednu dovolenou a hned poté jsem začla chrchlat a prskat jak o život.
Nejsem za chcípáka sama, drahý přišel po 16h v práci znatelně poničen a hlava mu třeštila. Děti domácích jako by vycítili, že nemáme náladu na socializování a rozhodli se, že to do pár minut změní. Poprvé za ty měsíce tady si k nám vlezli do pokoje a už začlo sondování, s čím by se dalo hrát, co by šlo zničit a s čím by se před zničením dalo hrát. Nejdřív si oťukaly mě otázkami o rodině, když jsem zmínila babičku, první otázka byla: "Je mrtvá?", po ujištění, že rozhodně ne se výslech zastavil u mé čubiny, asi byla chyba říkat, že je stará, ještě než jsem to dořekla, už se malá ptala, jestli je mrtvá. Děti jsou morbidní, děsivě morbidní.
Když jsem je omrzela, schytal to Mr. Fox, plyšový pískací lišák, kterého jsem pořídila sice pro psa, ale ten by stejně neocenil jeho bezkonkurenční vzhled. Mr. Fox zůstal mým společníkem. Teď už je lehce znehodnocen slinami, bohužel ne psími. Malý ho několikrát zabil, načež ho malá oživila a takhle to šlo do chvíle, než objevili moji tajnou skrýš s bublinkovou folií. Drahý se tvářil, že je jen krůček od nirvany, když mu u hlavy explodovaly bublinky s průměrem 2 cm. Nenápadně jsem ty záškodníky posunula o patro níž a nechala jim své antidepresivum napospas. Napadlo je udělat s folií to samé co mě, když jsem ji dostala. Za hlasitého smíchu na ni skákat a užívat si praskací combo. V tu chvíli mi došlo, že se mnou vážně není něco v pořádku.
Skákat vydrželi do poslední bublinky, jen pro představu, folie měla cca tři čtvereční metry. Podlaha se za radování sousedů otřásala a z pod nožek se ozýval zvuk, jak kdyby v ulici byla přestřelka gangů. Kdykoli jsem chtěla prásknout nějakou bublinku, skočil mi ten malý Hitler na ruku a dal najevo, že už nemám nárok.
Abych to upřesnila. Malá je hrozně hodná, zvídavá, upovídaná, nekňučí, nestěžuje si a pomáhá. Malý je prototyp dítěte, které máte chuť vyhodit z jedoucího auta. Dřív byl super, ale dostal se do věku, kdy kňučí/brečí od rána do večera, když není něco podle něho, začne třískat se vším, co mu přijde pod ruku a jeho způsob hraní si rozhodně není něžný.
Žádné komentáře:
Okomentovat