Neprodáváte domeček na samotě? Beru ho!

 Název blogu poslední rok začíná zase odpovídat mýmu rozpoložení. Ale terapie psaním není k zahození, tak s chutí do ní.

Je to přesně rok, co jsem musela nechat Tea uspat a třičtvrtě roku od toho, co jsem si rozhodla zkomplikovat život Majlou. Jakoby, pořád bych mohla mít děti, muset se chodit socializovat s ostatními rodiči a koukat na dětský pořady, takže mít psa autistu je asi ještě docela fajn.

Bohužel to vlastnění psa znamená nechtěnou interakci s ostatními majiteli psů. Sousedi mají agresivní čivavu. Proti ní je Majla miloučkej plyšáček. Ta malá čubka podbíhala plot a kousala nám psy i kotníky už od doby, co tu bydlíme. Jenže Majla není Teo a rozhodně si to nenechává líbit. Majitelé si ji proto pak už na zahradu brali s vodítkem, aby neřvala u plotu. Jenže jeden den jí na vodítku neměl majitel, ale dědek z jejich vchodu, a přišel s ní k plotu se slovy "Že by se mohly kamarádit." Vytřeštila jsem oči, říkala, že to není dobrej nápad. "Proč?" Tvl proč asi, dyť ten zplozenec pekla útočí i na hýbající se stébla trávy. 

Než jsem stihla zprocesovat celý dění, proletěla Majla dírou v plotě a začala čivavu mordovat. Přes zeleň jsem neviděla, co se stalo, nicméně dědek ji čapnul a hodil přes plot. A jak se přiblížila k plotu znovu, začal do ní kopat. A kopal a nechtěl přestat, Majla se začala bránit a ten koloběh nějak nechtěl skončit. No, dlouho jsem neřvala na dědky v ulici, tak jsem to napravila a souseda jsem přejmenovala na všechny známý nadávky, který mě v tu chvíli napadly. 

Bála jsem se dohry, protože jsem nebyla taky bez viny, o díře jsem věděla. Jenže jsem fakt hodně pracovala na tom, aby můj pes toho jejich ignoroval, což jde jen do určitý míry, ne když ho narveš řvoucího přímo před čumák nestabilního psa. Až o pár tejdnů později nás odchytil majitel čupakabry a chtěl vědět mojí verzi historky. Dědek mu totiž tvrdil, že seděli v altánku a Majla tam vletěla sama bez důvodu. Zajímalo by mě, jak se pánovi s tak křivou páteří žije.

Nakonec soused vypadal, že dědkovi nevěří všechno, co mu nakukal, protože se ptal, jestli náhodou nebyl opilej, asi si přihne rád. To ale nic nemění na tom, že snaha z Majly dělat funkčního psa se zase posunula zpátky – chvíli trvalo, že se přestala bát prudkejch pohybů, a pár dní na to jsem s ní musela na veterinu, kde při injekci rafla doktorku. Což nečekal nikdo, včetně ní, protože tam jsme pečený vařený.

No, a proč to celý píšu. Od ledna fakt nedělám nic jinýho, než že hledám, jak pracovat s bázlivým psem, jak řešit reaktivitu, jak zvládat pozornost se psem, kterej má nejsilnější loveckej pud ve střední Evropě. A pak vždycky udělám tu chybu, že se na něco zeptám na internetu nebo zkusím cvičák.

Zatím jsem se dozvěděla, že dávám málo pamlsků, že nemám dávat pamslky vůbec, že dávám pamlsky pomalu, že pamlsky maj mít různou hodnotu a mám je mít seřazený podle zásluh. Jo a taky že nemám psa vůbec řešit a vyřeší se to samo. Ideálně by měla dostat elektriku. A v žádným případě elektriku nepoužívat. A teď jsem se dozvěděla ještě to, že když jsem nervózní, mám si začít zpívat. A to asi udělám, ať jsou ostatní nervní taky.

Majla se svou milenkou.