Takový to, když vidíš příspěvek holky, co si pár týdnů před tebou zlomila na boulderu obratel a už leze, zatím co ty s banálním zraněním kotníku lezeš akorát k doktorovi. Čtyři měsíce a noha stále v píči. Nepotěší. Ale už k tomu mám aspoň diagnózu.
I když čtvrtej doktor nebyl úplně hroznej, stejně na mě jeho "Nemusíme dělat magnetickou, protože jsem byl primář." nedělalo dobrej dojem. Fyzioterapeut mi na moje stížnosti, že to fakt bolí a že mě bolest pravidelně budí v noci, řekl, že jsem měla asi trochu poraněnej vaz. Hádám že nebyl ve škole premiant. Po spoustě rozmluv s chatem GPT, kterej mě jako jedinej ujišťoval, že průběh hojení není rozhodně optimální, a ať jdu k jinýmu doktorovi, že to vypadá na Sudeckův syndrom, jsem to hecla, vylovila koruny a šla na soukromou kliniku.
Světe div se, tam už dorazilo 21. století se všema zobrazovacíma metodama a hnedka mi na to koukla na sonu. A nebyla happy. Takhle to vypadat nemá. Poprvý jsem si nepřipadala jako simulant a stálo to jen něco přes dvojku. Paní doktorka byla mega pečlivá, ale šilhala. Což pro mě začalo bejt lehce děsivý až v momentě, kdy mi hodlala do tý bolavý nohy narvat injekci. Na oční vadu jsem zapomněla hned ve chvíli, kdy si začala pobrukovat, to bylo ještě o něco děsivější. Zvládla jsem nebrečet a jsem na to náležitě pyšná.
Domů jsem odcházela s žádankou na magnetickou, protože očividně primářka ještě není a tudíž nevidí, co je tam špatně. Trochu mě znervoznilo, že na žádance bylo zaškrtnutý RTG, ale byla jsem ready na obhajobu s ujíždějícím okem, pátej rentgen by mě už trochu nasral.
Ale dobrý, všechno dobře dopadlo a MR mohlo začít. Nebylo to moje první rodeo, ale bylo to poprvý, co jsem nemohla zůstat v triku, ale dostala jsem tenhle slušivej mundur, do kterýho zapomněli asi přidat textilní vlákna. Jakože why even bother?
Po dvou tejdnech jsem si udělala zase vejlet na kliniku. "Vy už jste viděla výsledky?" ptala se paní doktorka. Opověď, že neviděla, ji moc nepotěšila, s povzdechem začala vyjmenovávat co všechno je tam blbě. Na každou kůstku a vaz se našel řádeček. A víceméně to jen potvrdilo diagnózu od jazykovýho modelu, kterej nefunguje na bázi ega, na rozdíl od primářů.
Protože na MR šlo vidět, že každej z vazů byl poškozenej, dostala jsem tentokrát injekci ze všech stran. Mezitím tam stihla několikrát zaklepat s dotazama recepční a "Nemůžu!" nebrala jako odpověď. Úplně jsem neocenila, když mezi dveřma řešily nějakou banalitu, zatímco mi z kloubu trčela jehla.
Každopádně jsem dostala předepsaný rehabky s tím, že ty přístroje u nás na severu asi mít nebudou, ale ať to kdyžtak zkusím. Nemají, tak jsem se chtěla objednat zase tam. Kde jsem se následně dozvěděla, že jeden z nich nemají taky. Ani na netu jsem nenašla žádnou kliniku, kde by to měli, zato na bazoši jsem uspěla, a jen za 22k.
A tak se dál každou noc budím bolestí a moc nevím co s tím. Ale zase je dobrý, že se aspoň probudím. I malý radosti se počítaj, I guess.
Žádné komentáře:
Okomentovat