Sebrala jsem morál a rozhodla se darovat věci po Teouškovi do útulku. A protože bez psa jsem měla zbytečně moc peněz, něco jsem tam nakoupila z jejich vánočních přání. Při předání jsem poprosila o půjčení nějakýho psího starouška na venčení, protože toho si aspoň nebudu chtít vozit domů. No staroušci došli. Respektive bylo počasí tak hnusný, že by se jim ven nechtělo.
O pár minut později nám vedli na vodítku obživlého plyšáka. Naprostá dvoukilová roztomilost v podobě ročního trpasličího špiče zachráněnýho z množírny. "Jmenuje se Teodor." Moje už tak chatrná psychika to nedala a bulela jsem jako želva. Teodor 2 se přilísal k Jonášovi a bylo mi jasný, že tohle zvíře domů chceme. Tak jsme přijeli pro Bejlyho a nechali ho rozhodnout.
Bejly se ale naprosto bytostně bál. Bál se natolik, že ani nepípnul. Ten Bejly, kterej komentuje všechno a vždycky. A tak Teoušek 2 našel jiný majitele. Škoda, měla jsem pro něj už i vymyšlený jméno – Gimli. Protože na to, jak byl maličkej, tak byl pořádně odhodlanej.
Ale možná to tak bylo lepší, už na vycházce ho Jonáš omylem nakopl, cokoli pod 20 kilo by tu nebylo v bezpečí. Navíc jsem se úplně necejtila na dalšího psa natrvalo. Měla jsem rozjednanou předvýchovu štěněte asistenčního psa. Akorát jsme zjistili, že Bejly má issues a začal bejt na štěňata vostrej. Takže i tohle skončilo ještě dřív, než to mohlo vůbec začít.
A fejsbůk mi vesele ládoval zubožený psy bez domova z celýho světa. Odolávala jsem bez problémů. Než moje podvědomí vyhodnotilo, že jeden z těch psů je must have. Čuba tak ošklivá, až byla krásná. A prý vhodná i pro začátečníky a k dětem. What could go wrong? Pryty mač všechno, ale o tom příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat