Jako tušila jsem, že spolu už toho času nebudeme mít tolik, ale nenapadlo mě, že je to až tak zoufale málo. Jeden víkend lítal v Jizerkách, další víkend jsme letěli na veterinu udělat to nejtěžší rozhodnutí.
Můžu stokrát slyšet, že je dobře, že to bylo tak rychlý, ale bolest to nezmírní ani o píď. Rozum to ví, ale ta obrovská bolavá díra s rozumem nemá společnýho vůbec nic.
Venčit jsem začala v jiný časy, protože slyšet "A kde máte druhýho?" mě akorát nasíralo na celej svět. Ještě jednou se mě někdo zeptá na štěňátko, tak ho majznu karabinou přes prsty.
Long story short. Začalo to jako bloklej krk, za pár dní úplně ochrnul na zadní. Udělali jsme mu návštěvní den, kdy byl happy, nechal se drbat a podávat balónek, ale pak už byla bolest tak silná, že nešlo čekat a bylo by to sobecký. Bylo mu okolo 14 a utratit ho chtěli už 10 let zpátky, když pro něj nebylo v útulku místo. Aspoň malá útěcha, že měl ten život dlouhej a z většiny fakt hezkej. Jen je to vždycky tak nějak málo.
Ahoj ze Švédska, dám si teda dneska pivo na Lišáka, ať je mu v psím nebi dobře..
OdpovědětVymazatdík...
VymazatÓ, jako moc ti rozumím, dva roky pláču po Bongovi a to byl Prvorozeného.
OdpovědětVymazatByla jsem s nima na veterině, ale do ordinace jsem už nešla, byl tam syn s Vendulkou. Začala jsem řvát, když si veterinář došel do skládku pro černý pytel.
Jo, pro ně je to rutina, ale pro nás je to fakt mazec. Jako každou chvíli si pobrečím, i když je to čtvrt roku. A ještě jsem udělala tu blbost, že jsem před týdnem docela impulzivně adoptovala fenku. Jestli ji fakt zvládnu nevrátit, tak asi budu přispívat častěji, je to velká jízda
VymazatÚprimnú sústrasť Magdi. Minulé leto sme prišli tiež o parťáka. Bolo to tiež extrémne rýchle.
OdpovědětVymazatDěkuju <3 jako asi lepší než dlouhý trápení, minimálně pro ně, ale bolí to teda fest
Vymazat