Br No

 

U psaní tohohle malýho hejtu jsem pořád váhala, jestli to napsat, nebo nechat bejt, ale protože mě už nebaví o tom každýmu vyprávět zvlášť, tady to je. Náš malý výlet do Brna na podnose.

Pro jednoho klienta píšu produktový popisky zážitků a kolikrát sama sebe přesvědčím, že to zní tak super, až se rozhodnu za to ty prachy rozfofrovat. Tady jsem teda přiměla fofrovat Jonáše, protože výročí a tak. Smutnej pohled. Dlouho jsme nikde nebyli.

Cíl byl zážitkovej hotel. Nebudu jmenovat. Ale ten starší a původní to nebyl. Na tříhodinovou cestu jsme se vydali s dostatečnou rezervou, abychom se po cestě zastavili na jídlo, prošli se a tak. Prostě pohodovej vejlet. Jediná chybka se vloudila tím, že jsme si s sebou celou cestu táhli dešťovej mrak. Takže jsme nakonec přijeli na místo o dvě hodiny dřív, naprosto nevhodně oblečený na procházení.

Našli jsme na mapách nejbližší ócéčko a rozhodli se přečkat čas tam a trochu se ohřát. Nápad to nebyl blbej. Kdyby to ócéčko mělo krámy uvnitř, a ne že do všech byl přístup jen z venku. Chvíli jsme teda předstírali zájem o boty a pyžama a šli si nakoupit jídlo na snídani.

Blížil se čas check-inu. Zajeli jsme do podzemního parkoviště jinýho hotelu, kde to bylo domluvený, jídlo nechali záměrně v autě, protože podle mailu mělo bejt na pokoji malý občerstvení, a šli jsme tam. A bylo to super. Konečně vedro, vyhřejvaná podlaha a taky záchod! Co si budem, po takový době na cestě byl ten záchod docela priorita. Ale na pokoji za čtyřku jsem nečekala jednovrstvej toaleťák, kterej poskytuje výlet do vlastního nitra.

Taky jsme zjistili, že občerstvení je jen láhev rumu a nějaký ty ingredience k drinkům. Vše ostatní za přátelské ceny, jak bylo uvedeno v mailu. Takže sáček obyč čaje za 25 a pytlík tortilla čipsů za 90. No, povečeřeli jsme jedny čipsy a láhev rumu.

Prostředí teda bylo moc hezký a pokoj byl perfektně čistej. Takže tady velký plus. Ale bohužel slibovanej zážitek se moc nekonal, že jde o předraženej šmajchlkabinet naznačovaly už 2 no name kondomy, který tam byly připravený na stolečku. Úkoly jasně směřovaly k tomu, že máte skončit v posteli a čus. Lidi nad náma neotáleli. Zatímco my bojovali se sekající se hudbou, pán z horního pokoje bojoval s krátkou výdrží. Minuta mlácení čelem postele do zdi a konec. Uf.

Uznávám, že jsem detailista a nedokážu moc věcí přehlídnout (kromě chyb ve vlastním textu), takže neodtékající sprcha, která po třech minutách zaplavovala zbytek koupelny, mi malinko rozhazovala zbytek zenu, kterej ještě zbyl.

Ale dobrý, misi jsme si odbyli a mohli jít spát. Akorát tady byla jen jedna deka a my s Jonášem máme totálně odlišnej tepelnej komfort. Takže zatímco mně se spalo poměrně dobře, Jonáš běhal otvírat a zavírat okno. Že je tam termostat jsme si všimli ráno. Ráno po budíčku, kdy nám v půl osmý došla SMS na slevu na další pobyt.

Připadali jsme si trochu jako nevděčný idioti a koukli na recenze. Samý pětihvězdičkový. OK, tak jsme asi divný my. V jedný recenzi dokonce pochvala, že majitel sám volal a ptal se, jaký to bylo. To jsme na sebe koukli, že je to docela creepy.

No, a to už tady máme den odjezdu, pátek po osmé večerní. Zvoní telefon. A ano, je to majitel a ptá se, jaký to bylo. Jakože soukromí, slyšels o tom někdy? Co kdyby tam jen Jonáš s milenkou? Od toho jsou dotazníky.

Každopádně Jonáš začal s tím, že to bylo super, příjemný, čistý, ale pokud teda chce upřímnou zpětnou vazbu, má pár výtek. Stačil říct tu o přátelských cenách. Tak prý jsou ceny úplně minimálně vyšší než v obchodě (ehm, nejmenší přirážku jsme našli 100 %) a musí přece z něčeho platit lidi. Ještě nestihl dokončit větu a už začal nabízet spolupráci, že chystá možnost franšízy a jestli nemáme zájem. Že se na tom dá krásně vydělat. Jakože vážně?

No každopádně chápu, proč nikdo nedává nižší hodnocení. ta představa, že zavolá znova. to nechceš.