Opět mám ve škole tolik úkolů, že je ten správný čas se usmát, předstírat, že neexistují a psát radši do blogu.
O víkendu jsem podnikla dlouhou a dobrodružnou cestu až do samotné matky měst - Prahy. Do Liberce vlakem, z Liberce klasicky autobusem, šetříme a taky nemáme řidičák, že áno. Ve vlaku si přisedla postarší dáma a dala se do řeči, neměla to typické důchodcovské pižmo a touhu sdílet nářky na umělé klouby a malé důchody, takže jsem si povídala ráda a i se dozvěděla zajímavé věci. Paní byla zcestovalá, takže nemusím panikařit, že mám život skoro za sebou, cestovat začala, až co jí odrostly děti.
Můj cíl byl Terárium v Dubči. Dozvěděla jsem se, že tam mají malého lvíčka (mě se neptejte, já vím, že v terárku bývají většinou plazi) a už je poslední týden, kdy bude k vidění, protože se stěhuje do většího. Kdybych tam jela jen kvůli němu, byla bych asi trochu zklamaná, on sice mohl chodit volně mezi návštěvníky, ale na to z vysoka kašlal a byl za prahem místnosti, kam byl veřejnosti vstup zakázán. I tam na něj lítaly blesky, jak kdyby přijela výprava z Japonska. Po chvíli pózování se odebral dát si polední šlofík. Čas na prohlídku stálé exhibice.
Moc jsem si předem nezjišťovala, co za plazy tam chovají, takže mi spadla čelist, když jsem si mohla prohlídnout různé druhy chřestýšů a kober, včetně královské. Nenapadlo mě, že je tak obrovská, nejsem mistr odhadu, ale 4 metry mít mohla, a jezdila si tam s hlavou nahoru, aby šlo jako fakt poznat, že je to ona. Jen límec neměla nastrojený, to asi jen na lepší příležitosti. Vzadu za klacíkem se nenápadně schovával vrah, mamba černá, naproti byla jeho zelená verze. Další had, kterého byste asi úplně nechtěli potkat, byl taipan. Nenápadná tkanička s roztomilým ksichtíkem, jehož jedna dávka jedu dokáže vypnout 25 lidí. Asi bych jim nechtěla terária čistit.
Vidět se tam dala ještě všelijaká krokodýlí a ještěří havěť, dokonce i opičky a nějaký druh mangust. Prošla jsem si to 2x, nafotila a doufala, že se lvíče probudí, což se nestalo, tak jsme si zašli na oběd a domluvili si, že se vrátíme.
Nerada si dávám něco, co neznám v restauracích, které neznám. Takže řízek a hranolky, česká klasika, to jistí. Kdo by ale čekal, že i to se dá tak pompézně posrat. K hranolkům jsem měla chuť požádat o brčko a k řízku o steakový nůž. Raw kuře jsem ještě nikdy neměla. A budu i ráda, když už ani mít nebudu. Jsem ráda, že inkubační dobu salmonely jsem zdárně překonala. Hlad je věc zlá, to si člověk rozmyslí, jestli si bude stěžovat a za půl hodiny možná dostane lépe zpracovaný pokrm s přídavkem slin.
Pár fotek z kompaktu za mizerného osvětlení. Na ty podmínky jsou to skoro mistrovská díla :D
Žádné komentáře:
Okomentovat