Po několika týdnech hypnotizování telefonu zazvonil s nabídkou jednorázové brigády. Pomocná síla v kuchyni, nejsem nevděčná, takže jsem měla radost, že si konečně vydělám nějakou tu libru. A taky to mám hned za barákem. Za deset minut pět jsem tam vletěla, že jsem jejich nový pomocník. Bez pozdravu mě narvali do kuchyně a mej nádobí. Jo a pátek je rušný, takže rychle. Kuchař a pomocník byli oba v pohodě a anglicky mluvili vcelku plynule, trochu jsem se zastyděla, možná i já se víc sekám a padá ze mě rozhodně víc gramatických nesmyslů. Dobře mi to mluví jen u piva či cideru.
Mýt nádobí zvládne i cvičená opice, takže jsem přepnula mozek na stand by a myla a myla a myla. Jediným problémem bylo, že netekla teplá voda. Ne, že by netekla nikdy, ona netekla prostě jen ten den, kdy jsem pomáhala já. Kdybych byla jen ohnutá u dřezu, neokusila bych všechny krásy kuchyňských prací. Takže mi to okořenili o tahání obrovských hrnců s vařící vodou ze sporáku do dřezu. Po podlaze jsem mohla elegantně klouzat, slizká byla jak politik. Samotnou mě udivilo, že jsem při odchodu vypadala stejně jako při příchodu, žádná vypálená plotýnka v obličeji, ani sexy grilovací mřížka přes tvář.
Když to shrnu - nerozbila jsem nic, nezmrzačila nikoho ani sebe, a stíhala jsem bez problémů. Majitelé asi tak okouzleni nebyli, protože za necelých 6h práce jsem dostala 25 liber, což je méně než minimum. Jsem opravdu ráda, že nemusím otročit denně. Ochutnala jsem reálný život a nelíbil se mi, motivace k dodělání školy to byla ohromná. Každopádně bych tam šla mýt znova, co by člověk neudělal pro peníze.
Žádné komentáře:
Okomentovat