Konečně bydlím v zařízeném bytě a nepouštím sousedce stropem vodu. Zní to jako idylka?
První týdny jsem si všimla, že mám zmražené máslo i sýr. Objednala jsem si omylem dva mrazáky? Nemyslím si. K návodu na lednici bych se ráda dostala, ale je za dvířky nad vestavěnou mikrovlnkou, na které jsem si zapomněla koupit úchytku. Ikea guys mi poradili to nezavírat, protože bez vysazení vedlejších dvířek se tam nedá úplně dostat. Beru na vědomí a nechávám vše otevřené. Akorát jsem to neřekla dál. A tak mi to elektrikář zavřel, aby mi tam nenaprášil.
Internet to jistí, návod jsem si našla tam. Moc věcí a nízká teplota? Nakouknu a možnost vyloučím. Kromě toho másla, sýru a psího masa v lednici není ani fň. Pro jistotu vyzkouším všech šest poloh a sleduju změny skupenství. Voda, led, voda, led. "Hele, lednice by neměla hučet pořád, že ne?" Po několika týdnech jsem si všimla, že vlastně nikdy není ticho. Ale vzhledem k intenzivnímu hučení topení to prostě dost nevyniklo.
Reklamace proběhla rychle a díky bohu za to, že Ikea myslí na asociály - stačí vyplnit formulář a s nikým nemluvit. Až pak opravář zavolal a snažil se domluvit termín. Vždy půl hodiny před tím, než by měl čas. Jako home officák jsem byla doma pořád. Jen v době jeho telefonátů jsem si buď zavazovala boty na odchodu nebo už odejitá byla. Po týdnu se zadařilo a sešli jsme se tu. Z lednice mi ucházel chladicí plyn, takže ho doplnil, odřel mi podlahu a kallax. A já s úsměvem poděkovala a říkala si, že bych měla fakt začít být asertivní.
Chvíli na to mi nešel zavřít mrazák. Prostě nedocvakl. Panika, protože v něm bylo asi 15 kg psího masa. (Radši objasním, že nejsem vášnivá konzumentka psího masa, není ze psa, ale pro psa.) Co s tím? Zkouším, jestli něco v mrazáku nebrání zavření. Nic. Zoufale volám Ondrovi, jestli mi to může dát k sobě. A tak přijel, kouknul na mrazák, nic nenašel. Kouknul na šuplík vedle mrazáku a našel tam kousíček kabelu, který vyčuhoval ven. A doprdele bránil zavření mrazáku. Vrátila jsem diplom, zavzpomínala si na svou sebeúctu a vyskládala maso zpátky.
No, a zítra mi přijede opravář praček. Dlouho jsem si nekoupila novou podprsenku, rozbitý věci si zašívám, protože jsem udržitelná, ekologická a taky mám hovno na účtě. A takhle jsem si po několikátý zašila kostice do podprsenek. Dobrá práce, Magdo! Občas se mi stalo, že i přesto při ždímání vyletěly do bubnu. Už jsem měla chvat na nasazení zpátky a chystala se ho i oficiálně pojmenovat. Jenže pak mi utekly hned dvě kostice a v bubnu nejsou. Zmizely? Asi ne. A tak nemám ani prsa, ani kostice. V anonymním módu, abych si to radši už niky nepřipomínala, jsem si tento problém vygůglila. No, stává se to často, jsem jen středně velký debil.
Jo, a taky mi přišlo hrozně fajn Jonášovi posílat fotky psů z útulků a dočasek. A tak se stalo, že máme dalšího psa. Respektive Méďu. O tom a psí homolásce ale až příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat