Pro pár blbých světýlek

Slyšíš to? A teď si představ, že oni to slyší ještě s větší intenzitou. A neví, co to je, jen se bojí. Ano, mám na mysli zábavní pyrotechniku a psy.

Nejsem pokrytec, jím maso a mléčné výrobky ne vždy kupuju z těch nejlepších chovů, takže tu nechci kázat o zakázání rachejtlí, ale malé zamyšlení by to přeci jen chtělo. Lidi, nebuďte takoví kreténi, využijte na odpalování prachů do vzduchu ten jeden den a neobtěžujte tím už týden před a ještě pár dní po.

Buřt už není jen hora sádla, momentálně se změnil v o něco více foremnou horu svalů, jenže jak to tak bývá, svalovci nejsou v racionálním uvažování nejlepší. On nepochopil, že ty rány ho nezabijou, jeho přesvědčení, že všichni umřeme, bylo tak silné, že se prostě nehodlal nechat venčit. S velkou neochotou vylezl před barák, tam na jeden zátah mohutně pomočil strom, který to kvůli tomu pravděpodobně na jaře už nezvládne, a chtěl domů. A chtěl tam tak vážně, že vší silou zabíral a zabíral. A i když má "jen" 30 kg, je to fakt náročné ho přimět, aby šel jinam.

Ono nejenže nechce jít, on se taky bojí, bojí se tak moc, že se mu zrychlí dech natolik, že začne sípat, klepe se a neví, co se děje. Měli jste někdy panickou ataku? Jestli ne, tak si toho važte. Tolik sprostých slov, která jsem za těch pár pyrodní vyslovila, jsem snad nestihla říct za celý předchozí rok, a to jimi fakt nešetřím. Jen na blogu musím, pro příště už vím, že rodině se odkaz na blog nedává!

Nebojí se všichni psi, jsem si toho vědoma, ale většina útulkáčů, která si prošla tím, co ti naši pitomci, to tak bohužel mají. Už se nebojí zvýšeného hlasu, nebojí se prudkých pohybů rukou, ale ono nejde všechno hned. A obávám se, že něco nejde vůbec. Taky už nejsou nejmladší a bojím se, že by ten stres jednou jejich tělo prostě nemuselo zvládnout.

Silvestr se dal zvládat jen na úkor sousedů, menší párty na bytě a o to hlasitější zábava. Ale fungovalo to, sousedy máme naštěstí chápavé a problém s tím nebyl. Okolo půlnoci ale už ani náš opilecký hluk podkreslený hudbou nestačil a Teo začal panikařit. Klasické zkoušení všech místností a hledání té, kde to nevybuchuje, bylo opět k ničemu, ale on ani Teo moc na racionální uvažování není. Nakonec to oba psi i s Ondrou zakotvili na záchodě. Párty hárd.

Každopádně bych vám chtěla do nového roku popřát co nejméně hádek a ať vás to nesrazí na kolena.

Očekávání vs. realita

Od dob psaní bakalářky se mě drží jeden z prokrastinačních koníčků - pečení. Ráda něco tvořím rukama a ještě radši mám jídlo, a funguje to velmi dobře. Nekriticky bych řekla, že až výborně. I když náhodně naházím do trouby ingredience, je to většinou aspoň průměrné.

A tak jsem se sebevědomě pustila do pečení dortu na silvestrovskou párty, na obrázku vypadal velmi dobře, letmé pročtení ingrediencí taky nehlásilo žádnou zradu. Nakoupila jsem a dala se to toho.

(Jako jo, teď vidím, že je to nějaká miniatuara dortu, ale napsat k tomu velikost formy by bylo o to logičtější.)

První má chyba byla to, že jsem si nepřečetla postup hned na začátku, všimla bych si určitých nesrovnalostí. Například toho, že autorce nepřišlo podstatné zamíchat do těsta mouku. Jakožto samostatně myslící tvor jsem ji tam přidala a byla nadšená, jak jsem se nenechala napálit.

Nadšení zmizelo ve chvíli, kdy jsem těsto lila do dortové formy, pokrývalo sotva dno. Třeba to ještě trochu nakyne, nebude třípatrový jako na obrázku, ale něco z toho vznikne. Nikoli. Při pečení se z těsta začalo uvolňovat máslo, nejdříve se vyplavilo na povrch, kde vesele bublalo a pak se prokapalo formou pryč. Takhle poctivě promaštěnou troubu jsem ještě nikdy neměla. Hezky to uvolnilo i zaschlou špínu. To by všechno bylo super, kdyby dortový korpus nebyl asi centimetr vysoký kus hmoty, která by zdárně mohla suplovat podrážky bot.

Tadá! Zbývá jen rozkrojit na tři patra. Práce pro neurochirurga.

Možná mohla paní, která není kuchařkou, ani novinářkou, ale matkou (!), dodat, že se jedná o dort pro jednu osobu, jinak si neumím představit, jak by z tohoto množství mohlo vzniknout něco, co má tři patra.

No jo, ale slíbila jsem dort a taky jsem měla už hotový krém, s tím musím něco udělat! S Ondrou jsme si zahráli na pejska a kočičku, vynechali nejedlé a slané ingredience a jako jo, povedlo se. Jen už nikdy nebudu péct podle nikoho, kdo si říká kuchařinka. To už bych rovnou mohla hledat inspiraci na mimibazaru. Je libo knedlíkovou pizzu?

Fotku nemám, tak moc dobrej byl, že se to nestihlo!