Využiju tu malou chvíli, kdy můžu relativně bezbolestně koukat do počítače k napsání malého hejtíku. Myslela jsem, že shánění očního bylo to nejhorší, ale ukázalo se, že to nebyla úplně tak pravda.
Po týdnu kapání kapek proti zánětu spojivek nenastala v očích změna. Nebo… To vlastně lžu, změna tam byla, k horšímu. Šla jsem tedy znovu na oční do nemocnice. Tam mi sestra měřila oční tlak. Zahuhlala si něco ve smyslu, že je to moc vysoký, tak to zkoušela měřit ještě přibližně 6x. A pak z toho asi vybrala to číslo, které vypadalo nejzdravěji. A doktorka mi řekla, ať si kapu dál, na shledanou.
Doma koukám na zprávu, tlak o 10 jednotek vyšší než posledně, tak jako správný hypochondr gůglím a ano, opravdu ten tlak vysoký byl, a ne, není to zdravé. Tak jsem si vykníkala místo na soukromé oční klinice a doufala, že se třeba i něco dozvím. Plus mi i ty super léčivé kapky došly, takže bych ani neměla čím dál kapat, nové mi nikdo nenapsal. Na klinice se mi do očí podíval a řekl, že ale žádný zánět spojivek nemám. Aha, tak co s tím? To jsem se nedozvěděla. Vyděsil mě výčtem možných příčin, od neurologických věcí až po autoimunitní. A to mám za pár měsíců odjet makat do zahraničí? Nepřipadám si tak.
Neuroložku mi dohodil kamarád. Jen jaksi zapomněl říct, že už s neurologií sekla a dělá jen fyzioterapii. A divil se, že mu do telefonu asi 40 minut intenzivně nadávám a brblám, že nikam nepůjdu. No, když jsem si projela hodnocení neurologů v Liberci, tak jsem sklopila ouška a šla tam. Neurologicky jsem relativně asi OK, jen nějaký divný reakce, když mě oklepávala kladívkem, tak mě radši poslala dál na měření nějakých jemných mozkových čehosi. Na doporučení napsala i telefon. Volám tam a říkám přesně, co je na doporučení (a že mi dalo zabrat to přečíst), nikdo to neocenil, řekli mi, že to není dost podrobné a nevezmou mě. Tečka. Položený telefon.
Teď už mě i brní ruka, ale nevím, nakolik to mám ze stresu (jo, se vám řekne, ať jsem v klidu, ale když vidím, že tady člověk musí viditelně umírat, aby si ho někdo všiml a třeba to i řešil, tak to moc nejde) a kolik z těch věcí je reálných. Nakonec nebudu hledat očního ale psychiatra, pak už mi bude jedno, že mě něco bolí. Mocná antidepresiva!
Ale tím, že jsem se stěhovala a začala se rozpadat, tak jsem si našla nového obvodního tady. Svitla mi naděje, že třeba něco vyřešíme. Dnes jsem měla vstupní prohlídku. Snažila jsem se mu vyprávět, co mi je. Se slovy: "Mně se zdáte zdravá." začal přibližně desetiminutový monolog o uprchlících a o tom, že je všechno organizované a co všechno mají za nemoci. V tu chvíli jsem se už musela začít smát, tak třeba mi ten smích oči vyléčí. Haha…
Tak aspoň obrázky, ať to nepůsobí tak depresivně.
Žádné komentáře:
Okomentovat